Ahoj Jardobe,
přiznejme si, velké sousto jsi si vzal ke zpracování. Tak jen dvě poznámky na okraj.
První ryze formální - hermetická tradice dělící člověka na nerozlučnou trojici používá pojem duch a duše v obráceném smyslu než ty, tj. to nejniternější v člověku je jeho Boží jiskra, Duch, Átman či vnitřní Kristus, to je ta nesmrtelná složka, která je podstatou shodná s Bohem. Duše pak je již Duch obalený osobností, když podstatou této osobnosti jsou zkušenosti a vědomosti, které na své cestě, od okamžiku kdy se vyčlenil z Boha udělal. No a pozemský hmotná bytost, která vznikla inkarnací Duše do lidského embrya pak je člověk tak jak ho známe a uvažujeme o jeho podstatě a logice jeho pozemské inkarnace (jen na okraj - inkarnovat do lidské podoby se mohou i jiné entity než lidské Duše). Píši to jen proto, aby tvá terminologická záměna případně někoho nemátla.
A ta druhá je k meritu věci textu, které by šlo formulovat obecněji položenou otázkou - zda je činnost motivovaná odměnou mravní. Moje odpověď pak je jednoznačná - samozřejmě ano. Můžeme to pozorovat nejen v činnosti lidské ale i v přírodě - vše správně se odehrávající nese sladké plody a naopak. Prostě zásluhovost je jedním ze základních principů. Druhá věc je zneužívání tohoto principu různými asociálními mocichtivci. Třeba ten tolik diskutovaný Korán. Je v pořádku slibovat ovečkám zásluhy toho typu, že pokud budou aktivní v obracení na víru, budou více Bohulibí než když budou pasivní, řadoví věřící ? A do podobné kategorie lze řadit i katolické sliby o podmíněném životě věčném v království nebeském a přitom si těmi podmínkami tito asociálové zajišťují pozemské otroctví těch, kteří na sliby uvěří. A nebo to mohou definovat i negativně - při neplnění jimi stanovených pozemských otrockým podmínek sklidí posmrtné peklo.
Ovšem velká chyba by byla, kvůli těmto nemravům, odmítnout princip - jak zaseješ tak, sklidíš, ne ? To bychom vylévali onu pověstnou vaničkou i s dítětem.
P.