Jestliže Ježíš při poslední večeři, jak učí křesťanské církve, dával učedníkům chléb a víno jako podmínku, něco jako znak zálohy na život, pak nález, že katolická církev svévolně tento zásadní úkon porušila a více než dvě století lidem dává jen chléb, znamenal bouři. Znamenal, že nikdo z těch, kterým bylo víno (Kristova krev) upíráno, nemá šanci na budoucí život, protože neplní Kristův pokyn. Proto ta snaha o navrácení Ježíšova příkazu do každodenní životní praxe. Do té doby věřit znamenalo přisvědčit tomu, co člověk slyšel od kněze a nic moc více. Občas dát milodar na chudé, aby tak vykonal dobrý skutek. Čeští reformátoři, které nejvíce proslavil Jan Hus připomínají, že za svou spásu je odpovědný každý osobně. Aby však věděl, jak má žít, má číst a studovat Bibli. tedy musí ji mít k dispozici v jemu srozumitelném jazyce a musí umět číst. A navíc ještě - musí být ochotný tento svůj názor obhájit, často za každou cenu. To byl přínos české reformace - poznání osobní odpovědnosti, kterou nelze přesouvat pouze na přikyvování jakýmkoliv kněžským řečem. To je chvíle, kdy se lomí evropské dějiny a začíná novověk - ne o něco později objevením Ameriky.