Doma ještě v dětství jsem měl rád knížku o Husitském vojenství. Asi nakladatelství Naše vojsko, ale nejsem si jistý. Tu knížku jsem měl moc rád, byla zaměřena hlavně na vojenskou organizaci (jaké vybavení měl každý vůz, kolik různých děl a planých zbraní na jednotku, kolik členů byla osádka vozu, jaké měli zásoby atd.) a popis bitev z hlediska válečného umění. Nejvíc se mi líbilo, že poráželi přesilu dokonalou organizací, která pak umožňovala realizovat nevídané taktické manévry (trochu se to propojuje se řízením, každý znal svůj manévr). Například velmi rychle zaujmout a postavit na začátku bitvy dopředu přesně naplánovanou vozovou hradbu nebylo vůbec organizačně snadné. Další převaha, která přebíjela počet byla technologická, maximální využití palných, které se do té doby se používalo při dobývání, ale v otevřených bitvách málo a použití vozů bylo naprosto geniální, protože každý sedlák uměl dobře ovládat vůz a jeho čeledíni uměli používat cep, takže vlastně celá země již byla vycvičená armáda.

Poznámka:
Němci vyčítají Žižkovi, že nebral zajatce, ale to má úplně jednoduché vojenské vysvětlení. Protože zdrojově byli Husité mnohem slabší, museli maximálně využít svého úspěchu a nepřítele úplně dorazit, protože by pak měli velké problémy s potulujícími se bandami rozprášené armády a bylo by velmi obtížné pak udržet stabilitu v zemi. Vzhled k jejich situaci je museli zničit rychle a definitivně. "Hrn na ně a nikoho neživte". A samozřejmě Němci si to plně zasloužili, protože mají velice blízko ke genocidě civilního obyvatelstva (několik Kronik uvádí nepěkné věci) a protože všechno se opakuje, tak chování v první a druhé světové to plně potvrzuje. Němci se chlubí Německou důsledností, ale když ji někdo použije na ně, tak brečí, neměli sem lézt nikdo je nezval cizáky,