Je to skutečně tak a je to epochální uvědomění, nad prvotní informací člověk nemá kontrolu, stačí se například zamyslet nad tím, zda člověk má nebo nemá vědomou kontrolu nad tím, čeho si všimne a čeho ne. Odpověď je jasná, skutečně nad tím nemá jakoukoliv vědomou kontrolu. Může se jen vědomě rozhodnout, že se bude snažit chvíli být co nejvnímavější a upřít na něco pozornost, ale i tak není pod jeho kontrolou, čeho si všimne a čeho ne, jen o něco zvýší rozlišovací schopnost. Stejně jako člověk nemá kontrolu nad tím, co vypluje na povrch v jeho mysli v určité situaci - banální příklad, člověk si řekne "nesmím zapomenout vypnout pračku, než odejdu", ale jestli skutečně zapomene nebo ne, pokud například vyvstane nějaká krizová situace a musí se rychle někam odebrat, nad tím už vědomou kontrolu nemá.
A souhlas, důsledky jsou dalekosáhlé a měnící pohled na podstatu světa. Pokud by totiž člověk byl samostatný v této otázce, pak by každý mohl dokázat všechno, při potřebné úrovni intelektu a vůle, nutných pro danou činnost, a nebyl by ničím omezen, ale v praxi se to nepotvrzuje, jsou zde objektivně rozdíly. Pokud psychologie trvá na tom, že člověk je samostatný v této otázce a vše nutné pro osvojování prvotní informace se nachází "uvnitř lebeční dutiny" a není to ničím zvenku podmíněno, pak stojí před nezodpověditelnou otázkou, jaktože každý jednotlivý intelekt stejné síly nepříjde postupně na vše, jaktože v osvojování prvotní informace jsou rozdíly.