Pokud jde o "hĺbku myslenia". ktorú po "renesancii" nastala v Európe, islamskí učenci resp. "islamská filozóvia" nikdy nedosiahla,
možná neznáte díla perských mystických básníků, vycházejících ze súfijské zkušenosti: Háfez, Sádí, Rúdakí, Avicenna (lékař a polyhistor), Rúmí a řada dalších. Islámské myšlení ve středověku vysoce převyšovalo evropské, nejen v Persii, ale i v Andalusii, která byla centrem překladů antické literatury, zejména v Toledu. Pokud jde o architekturu, tak Brunelleschiho dvouplášťová samonosná kopule na Santa Maria del Fiore ve Florencii z roku 1420 přišla až o více než století po svém větším a celkově luxusnějším předobrazu, Oldžaituově mauzoleu ve městě Sultanía (Persie). Ještě v 16. a 17. století se islámskému výtvarnému umění a architektuře Západ ztěží vyrovnal (Safíovská dynastie v Persii a Mughalská v Indii, o Maurech v Andalusii ani nemluvě), úpadek přišel až poté.
Z astronomického a matematického díla Ulugbeka (Timurovská říše) čerpala západní věda ještě stovky let po jeho smrti.
Nemyslím si však, že tyto úspěchy byly a priori výsledkem četby Koránu, bezpochyby též čerpaly z předislámských tradic (není náhoda, že súfismus byl hojně rozšířen v oblastech do té doby ovlivněných zoroastrismem a buddhismem).
Nicméně, díky za zajímavý postřeh v posledním odstavci.
Re: Islamská filozófia
Lexa | 28.03.2017