Řekl bych, že ty dvě věci se vzájemně nevylučují. Chápu to tak, že smrtí jedinec přechází do noosférní reality (kde žije dál), ve které se - ano - rozsah působení/vnímání jeho vědomí (alá obor funkčnosti lze-li to tak říct) změní o jeho evolučně/involučně/karmický příspěvek získaný během právě proběhlého života v pozemské realitě (to jsou ty klapky). A tento jeho individuální příspěvek se prostě a jednoduše připočte k celkovému kvalitativnímu stavu noosféry (alá integrální funkce), který pak může být monitorován vyššími systémy s následným využitím. Z tohoto pohledu lze říct, že kvalitativní stav na Zemi umírajícího jedince je tím nástrojem kterým se můžeme a možná i máme starat o kvalitativní stav noosferní reality. Proto ten důraz na to, snažit se stát během pozemského života Člověkem, navzdory zdánlivé marnosti v podobě smrtelné sklizně, která je ale smrtelnou pouze pro aTeisty a aDeisty.
P.
P.