... Výňatek z 2 kapiloty o zradě křesťanství.....
Vraťme se nyní k Saulovi - Pavlovi. Pokud jste si povšimli, hlas, který promluvil k Saulu - Šavlovi na cestě do Damašku, se identifikoval jako „Ježíš“ - ne jako Pán, ne jako Kristus, nebo Ježíš Kristus, ani ne jako Pán ležíš Kristus, ale prostě „Ježíš“. Význam tohoto je NESMÍRNÝ. Slovo „Ježíš“ má mnoho významů: (1) Představuje především Absolutní vnitřní mysl neboli Absolutní duševnost či Duši Pána Ježíše Krista. (2) Za druhé představuje Absolutní Božské dobro Pána Ježíše Krista. (3) Za třetí označuje Absolutní femininní princip Pána Ježíše Krista a Jeho/Její Absolutní cítění a city.
(4) Za čtvrté značí Absolutní podstatu Absolutního jsoucna Pána Ježíše Krista. Že se hlas nazval „Ježíšem“ a ne nějakým jiným jménem, bylo proto, aby se zdůraznilo zlo toho faktu, že vražedný Saul nesmírně horlil zničit cokoliv vpravdě dobré a duchovní. Vždyť vše, co je opravdu dobré, je vždy duchovní. A cokoli je opravdu duchovní, je vždycky dobré. To je pravda sama. Proti tomuto základnímu principu Pána Ježíše Krista je a bude NEUSTÁLE namířen čelní útok rozzuřených pekel. Důvod je v tom, že DOBRO A LÁSKA JSOU ŽIVOTEM VŠECH A VŠEHO, ZVLÁŠTĚ PAK PRAVDY. Všimnete si, prosím, že slovo „Kristus“ hlas nepoužil. Negativní stav pekel si dobře uvědomuje, že napadením „Krista“ - jakkoliv úspěšným - život by dále pokračoval, protože životem pravdy – „Krista“ je její dobro. Zničíte-li dobro a lásku, podaří se vám eliminovat život pozitivního stavu, neboť - opakuje se znovu a znovu - ŽIVOTEM PRAVDY JE LÁSKA A DOBRO. Není jinde pádný zdroj pro život čehokoliv ! Snažil se tudíž Saul pronásledovat a zavraždit „Ježíše“ a ne tak už „Krista“. Pravda – „Kristus“ může vždy být překroucena, zfalšována a znetvořena bez přílišné námahy prostřednictvím přesvědčivosti a negativních sugescí. „Dobro“ čili „Ježíš“ se nikdy nemůže zprznit, protože DOBRO JE STÁLE DOBREM, AŤ SE SNAŽÍTE S NÍM DĚLAT CO LIBO. Můžete přijít s nějakými zlými skutky, ale zlo je vždy zlem, ať děláte, co děláte. Takže zbývá jediná věc, jež se může vykonat vůči dobru: ZNIČIT je neboli ZABÍT a nahradit zlem. Takovým zničením by se zajistila vláda pekel. Jak vidíte, zlo je zničením dobra. Ale zničit dobro je totéž co zničení života. V úspěšném vykonání tohoto vražedného činu je zaručeno vítězství negativního stavu. Odtud vyvěrá pronásledování Ježíše Šavlem. Saul - Šavel se nebojí duchovní Božské pravdy – „Krista“. Má v sobě přesilné prostředky a vrozenou schopnost, jak zvrátit a zfalšovat tu pravdu. Konec konců byl Saul až donedávna mistrem přesvědčivosti. Je to princip „Ježíše“, kterého se bojí. Věnuje celou svou energii a život - zpočátku přímo, pak nepřímo - aby podvrátil, když už nezničil, ten princip. Po svém takzvaném obrácení bylo toto úsilí nepřímé, v jeho neustálých útocích proti femininnímu principu, kterým je také „Ježíš“. Úplně překroutí a zfalšuje náležité chápání ženskosti a místa ženy v hierarchii duchovní organizace. Dělá z ženy otrokyni, či přinejmenším podřízenou muže, nařizuje jí, aby sloužila muži a držela jazyk za zuby. Staví „Krista“ - maskulinní princip - za hlavu Křesťanské církve. Toto je zvrácením řádu pravé duchovní církve. „Kristův“ princip, duchovně - přírodní Božská pravda Pána Ježíše Krista, je základnou či nohami, na nichž pravá duchovní církev spočívá. „Ježíšův“ princip, neboli dobro a láska, je hlavou a životem takové církve. Pavlův koncept byl plně přijat všemi křesťany, protože Pavel podvodně prohlašoval, že v něm byl Duch Svatý. Aby předstíral, že toto je tou pravou organizací a že princip „Saula“ není již déle u moci, náhle se začíná jmenovat Pavlem (Skutky 13:9). V této souvislosti znamená přejmenování Saula potlačení zlořádnosti pekel, žijících destruktivností a vražedností vůči „Ježíšovu“ principu, a nahrazení principem Pavla čili vnějším, okázalým přijetím Božské duchovní a přírodní pravdy Pána Ježíše Krista. Zevní, okázalé přijetí pravdy je vždy umělé a povrchní, nikdy nenalezne místo v srdci, v nitru. Takže ač Pavel přijal Ježíše Krista navenek, donedávna nebyl schopen nebo nechtěl přijmout Ho/Ji vnitřně. Uvnitř byl stále ještě naplněn vražednými úmysly proti čemukoliv přicházejícímu od Pána Ježíše Krista. Z pozice ZEVNĚJŠNOSTI uspěl Pavel v podvrácení celého křesťanstva pomocí jeho externalizace a ritualizace, a tak postavil VŠE VZHŮRU NOHAMA. V tomto ohledu nutno pamatovat nesledující důležitý fakt: Až donedávna Pavel nikdy nepřijal Pána Ježíše Krista svobodně z vlastní vůle čili dobrovolně. Byl nevyhnutelně donucen k tomuto pojetí zázračným prožitkem, k němuž došlo na cestě do Damašku. Podobné činy nemají pravý duchovní násilně a nátlakem, jen svobodnou vůlí a vlastní volbou. Pavel Pána Ježíše Krista přijal pouze v zevním smyslu, zatím co v jeho nitru nedošlo k žádné změně. Vnitřně byl stále Šavlem. Niterné přijetí se může uskutečnit jenom na základě SVOBODNÉ VOLBY a z VLASTNÍ SVOBODNÉ VŮLE skrze VNITŘNÍ ROZEZNÁNÍ, zda je to tak, či jinak. Toto je základní multiverzální princip. A proto jakmile tento nátlak byl odstraněn po smrti jeho fyzického těla a po vstupu do duchovního světa, vrátil se Pavel k svému vnitřnímu stavu Saulova typu. Jak již víte, nic z toho, co bylo donuceno a co bylo zevního druhu, nemůže být akceptováno ani podrženo v duchovním světě. Duchovní stav jest světem pravd niternosti neboli stavem věcí vnitřních. Jakmile zjistil, že se opět ocitl ve své vnitřní svobodě a že není déle spoután zevními nátlaky a strachy, stal se Pavel zase Šavlem a pokračoval od toho časového bodu, kdy byl přerušen na cestě do Damašku. Zahájil znovu svůj prudce nenávistný a vražedný boj proti všemu vpravdě duchovnímu, niternému a všemu, co pochází z dobroty a lásky. Tímto bojem byl posedlý, neboť byl velmi rozhněván skutečností donuceného obrácení, a tak projevil svou osobní pomstu vůči Pánu Ježíši Kristu.
Význam. Nikomu nemůže být něco přivlastněno.
Do určité míry byla tato Pavlova situace poněkud odhalena skrze Swedenborga. Ale kdokoli, kdo četl Swedenborga a bude číst tuto knihu, zděsí se přijmout tu skutečnost, že Pavel - Saul měl tak odpornou povahu. Ve skutečnosti však Saul (Pavel) byl velice vychytralým démonem vysoké Šarže v peklech, který se vtělil na vaší planetě s jediným cílem - navodit skutečnost ZRADY KŘESŤANSTVÍ. Z velmi důležitých duchovních důvodů bylo mu Pánem Ježíšem Kristem dovoleno, aby uspěl ve svém poslání. Všimnete si, prosím, že Petr a jiní apoštolové nějak ustoupili do pozadí po tom, co Pavel vzal vše do svých rukou a stal se středem všeobecné pozornosti. Skutky apoštolské měly být jejich skutky, staly se však bezděky skutky Pavlovými. A jeho listy se staly základem všech nauk pro rozličná tak zvaná, křesťanská náboženství. Petr, kterého pokládali za hlavu církve, je odstraněn a jaksi mizí zcela ze scény. Nicméně vybudoval Pán Ježíš Kristus Svou vpravdě duchovní Božskou Církev na principu Petrově, nikoliv Pavlově. Křesťané však, díky Pavlovi, tento princip zradili. Zvolili si místo něj princip neduchovní, zevní, ritualistický, překrucující a falšující princip Pavlův. A ačkoliv křesťanská církev staví Petra a Pavla vedle sebe, ve skutečnosti Petr s Pavlem nikdy nechodil. Avšak Petr a Jan byli vždy spolu. Jan a Petr dohromady představují pravý základ, na kterém je budována opravdová duchovní církev - Lásku a Moudrost, Dobro a Pravdu, Kladné skutky a Víru. Násilné spojení Petra a Pavla je ničivou silou pro každý duchovní stav, protože označuje pseudomanželství pravdy s nepravdami a pohlcení té pravdy úděsnými zvráceninami pekel. Tím křesťanská církev potvrzuje zfalšovanou pravdu a její zprzněnosti jako skutečnou a ryzí duchovní pravdu.
Nové Zjevení Pána Ježíše Krista se také vyjádřilo k Pavlovi
představitel | 18.03.2017