1) Ďábel nestřetne boha, protože ďábel utíká od poznání boha, protože kdyby ho poznal musel by se pokořit (projevit pokoru) a obrátit a litovat svých činů a tomu jeho pýcha nedovoluje.
2) Ďábel, ale může svádět a pokoušet ostatní (což mu přináší jakou si krátkodobou úlevu, ale jeho nenávist ke všemu lidskému se po chvíli vrátí) a tím plní funkcí na podporu rozvoje. Do pekla potíží, přijdou Ti, kdo se nechají jím svést (což je případ Šavla). Kdykoliv, ale může duše projevit pokoru a Bůh ji ukáže cestu z pekla ven. Vyhnutí se ďáblovi nutí všechny, kteří poznají, že jejich pýcha jim přináší bolest; usilovat a hledat Boha.
3) Bůh zná dokonale ďábla, ale ďábel odmítá poznat boha a chce ho poněkud dětinsky zničit nebo na něj vyzrát (jako vše co neznáme a místo přesměrování úsilí k poznání podlehneme strachu). A protože Bůh zná dokonale ďábla nenechal by duši, která se obrací k pravdě napospas ďáblovi.