Právě že proto, že pro mě není cizí (inverzní) představa o tom, že my tady na Zemi jsme uvnitř temnoty a světlo je všude jinde okolo, mě vede či spíše pudí k těm otázkám. Jsme-li tedy v lidském těle skutečně v temnotě a okolní vesmír je většinově světlem, potom se otáčí i logika pozemského snažení z přirozené a pozitivní vývojové cesty na nepřirozenou záchranu. Toto pojetí tedy skutečně otevírá stavidla fantazii a představivosti. Připomíná mi to popis, který kdysi jakýsi feťák psal ohledně toho, jak svojí myslí cestoval skrze různé elektromagnetické nosiče či vysílání do různých světů. Zatím jsem to bral jako halucinace a fantasmagorie chorého či oblbnutého mozku, ale možná na tom něco reálného přece jen bylo. Hmm, hodila by se nějaká osobní zkušenost s těmito fenomény. Něco jako malý iniciační trip:)