"Kvantové skoky" nejsou diskrétní skoky, to se tak říká pro úplně nejjednodušší představu.
Kvantová mechanika dávno, nějakých 90 let, pracuje se spojitým rozdělením pravděpodobnosti určení polohy nebo hybnosti (Heisenbergův princip neurčitosti - čím určitěji změříme polohu tím neurčitěji změříme hybnost, a obráceně. Podle toho zda se více projevuje částicová nebo vlnová povaha jevu. Každý děj v kvantové mechanice má zároven vlnovou i částicovou povahu, takže např. "letící" částice s hybností elektron nebo heliové jádro, či jakákoliv jiná částice mají vždy také frekvenci a s ní vlnovou délku. A foton zase má ke své dominující frekvenci také i hybnost.