Ten rozhovor je opravdu výživný, ten jí dává. To musela Petra Procházková zveřejnit jenom s velkým sebezapřením...
Petru Procházkovou jsem si na začátku její kariéry reportérky oblíbil proto, že místo opisování zpráv z druhé a třetí ruky jezdila na místa, kde se něco dělo a uměla podat plastičtější reportáž než klasické sdělovací prostředky, obohacenou o postřehy z místa a o rozhovory s přímými účastníky.
Ani tehdy nebyly ty informace příliš ,,promoskevské", ale byla z nich cítit autenticita a v tom bylo jejich kouzlo.
Jezdívala tam s tehdejším kolegou, bývalým prominentním svazákem Jaromírem Štětinou.
Postupem času se, nevím proč, začala přiklánět k jednostranně negativnímu a zaujatému interpretování událostí, až si v Rusku vysloužila status nežádoucí osoby.
Potom už jsem její články přestal číst (dříve jsem je hltal), protože to byly zjevné slinty hodné Rudého Práva.
Právě proto, že jsem ji měl jako novinářku v oblibě, tak mě mrzí, že to dopracovala až tam kde je.
Třeba jí rozhovor s Babickým pootevře oči.
Procházková a Babickij
M.C. | 07.03.2017