Situace v Lybii je daleko chaotičtější než v Sýrii, takže to nebude vůbec jednoduché.
Ale rozhodně to stojí za pokus, protože už jenom samotná snaha o získání vlivu třeba jenom ve východní části Lybie blokuje zároveň snahy ostatních a ve výše uvedených souvislostech musí v pindosech vyvolávat velmi negativní pocity.
Východní Lybie sousedí s Egyptem, ve kterém po celkem zvládnuté situaci po ,,arabském jaru" rovněž značně sílí ruský vliv.
Jestli je Haftar ze staré sovětské školy a je to bývalý kolega Kaddáfího, o čemž se nikdy moc nepsalo, tak by mohl vidět orientaci na Rusko jako perspektivní.
Jednu stranu bude mít krytou - egyptskou a příklad Bašára Assáda ukazuje, že pokud se dokáže s Ruskem dohodnout na podpoře, tak při dostatečně stabilní a silné domácí pozici má reálnou šanci na úspěch.
Rusům se začíná pomalu vracet jejich konstruktivní a neagresivní postoj ke konfliktním zónám, který je z různých stran kritizován jako nedůraznost, zbabělost, váhavost atd.
Rozvaha, hledání konsenzuálních řešení a snaha neřešit problémy bezohledným lámáním přes koleno je přístup který přitahuje pozornost lidí, kteří nemají zájem žít v neustálém ozbrojeném konfliktu ale chtěli by situaci ve své zemi uklidnit a stabilizovat.