Válka v Čečensku není nic jiného než lumpárna,
divadýlko, které zorganizovalo jen a jen Rusko, přičemž využilo svých zná-
mostí v arabském světě, a dokonce prý platilo námezdní vojáky, aby bojovali
proti nám.

Jelikož politické diskuse mi nikdy nebyly blízké, moc jsem nero-
zuměl ani úvahám, které kapitán tu a tam pronášel během svých výkladů.
Všechny jeho teorie naprosto převracely moje přesvědčení o povaze vládních
struktur: Nosov často mluvil o moci těch, kteří bývali součástí teď už někdejší
KGB, a tvrdil, že skupina veteránů našich tajných služeb drží nějakým způ-
sobem pod kontrolou ruskou politiku.
Byl jsem hodně zvědavý a ptal jsem se ho na spoustu věcí, protože mě opravdu
zajímalo, co se děje tam, kam jsem se dostal. Tehdy se kapitán vždycky pokoušel
vysvětlit mi všechno co nejjednodušším způsobem:

„Podívej, abys pochopil cíl tohohle konfliktu, musíš vědět, jak funguje ‚vý-
slednej bordel‘.
Dám ti příklad: máš obchod plnej výbornejch pralinek a jeden
zákazník je chce koupit a odnést si je domů, ale zákon zakazuje nosit je pryč,
musí je sníst na místě, nesmí přitom z obchodu odejít. Ten týpek ale zná spoustu
dalších lidí, který stejně jako on chtějí tvoje pralinky, a všichni jsou ochotný za-
platit jakoukoli cenu, aby si je mohli vzít s sebou a sníst si je v klidu doma nebo
je možná prodat dál někomu jinýmu. Zákon proti konzumaci pralinek mimo
obchod se ale nelíbí ani tobě, protože tebe zajímá, jak jich prodat co nejvíc.


Tady se do hry dostává naše Moskva, která v tomhle příběhu zaujímá místo
představitele zákona. Je pořád v tvým obchodě, dává pozor a kontroluje, aby
si nikdo neodnes pralinky domů. Tobě se samozřejmě nelíbí ani Moskva. Až
sem je ti to jasný?“
Třebaže to nebyla skutečná otázka, přesto jsem přikývl, a Nosov vykládal dál:
„Takže si představ: přijdu já a nabídnu ti, že Moskvě vypálíme rybník.
Pošlu do obchodu pár kámošů, ty si zavoláš pár kámošů a jednoho krásnýho
dne se naši kámoši v obchodě servou. Zatímco se mlátěj, rozbijou pár stolů,
ňákou starou židli a třeba ještě vitrínu, Moskva se jako správná ruka zákona
vloží mezi ně, aby je uklidnila a nastolila zase pořádek. Přesně v tý chvíli si já
z tvýho obchodu vezmu pralinek, kolik se mi uráčí, zaplatím ti, co jsem dluž-
nej, a vypadnu. Díky výslednýmu bordelu naše drahá přítelkyně Moskva nic
neviděla a my jsme na tom oba vydělali, a příště, pokud budem chtít, to můžem
zopakovat...

Situace s válkou v Čečensku je hodně podobná, jenomže místo
tebe tu jsou šéfové arabský komunity, který maj pod palcem trh s drogama,
obchodování s lidma, zbraněma, benzínem a dalším.
Prostě pralinky.
Místo
mě jsou tu ruský tajný služby, který po rozpadu SSSR převzaly kontrolu nad
všema nelegálníma obchodama na území státu.
Moskva naopak představuje
právní společnost, teda těch pár lidí, který se ještě nějakým způsobem snažej
postupovat podle zákona a věří institucím (mezi nima jsou i zástupci zemí,
kam ty obchody směřujou).
Debilní kámoši, který se přijdou rvát do obchodu
a vyvolat tak výslednej bordel, jsou zase ruský vojáci a žoldáci.

Vyplývá z toho moc smutný ponaučení: my, aniž bysme si to uvědomovali, děláme bordel,
abysme odvrátili pozornost od vážnejch věcí, který se tady na tom místě dějou.

Válka, v který bojujeme, je jen zástěrka pro spoustu obchodů, který kompletně
ovládaj zkorumpovaný lidi ve vládě...“