Jak jsem se blamoval??
O principu tzv. Occamovy břitvy jste už asi slyšela.

Já jsem vyšel z předpokladu, který z textu nepřímo vyplývá a i z hlediska provedení zrychleného přesunu větší kolony obrněné techniky a jejích doprovodných vozidel je toto řešení nejlogičtější.
Všechny ostatní možnosti které se nabízejí a které jsem stručně popsal jsou pro praktickou realizaci daleko komplikovanější a za podmínek popsaných v textu by je velitel nevolil.
Trasu odpovídající popsaným podmínkám jsem na naší tehdejší hranici s NSR neobjevil.

Pokud by byly hodnověrné poznatky špionáže na straně protivníka ve smyslu, že morální rozklad autorit odpovědných za obranu západní hranice je na naší straně takový, že se při překvapivém průniku nepředpokládá odpor ozbrojených sil ani nepřátelské projevy obyvatelstva a stačí každému, kdo se zeptá co tam děláme říct, že tu natáčíme dokumentární film a dotyčný tomu uvěří, tak není třeba volit komplikovanější postup.
Naopak provádět nějaké šachy by bylo kontraproduktivní, rychlý postup kolon obrněné techniky do nitra území morálně rozvráceného protivníka vyvolává další chaos a rozvrat, podrývá vůli k odporu a podněcuje obyvatelstvo i morálně nepevné složky ozbrojených sil, k tomu, aby spolupracovaly a přešly na naši stranu.
To je v praxi ověřeno.

Čili pokud se vám a kolegovi výše zdá, že jsem historku z původního článku dostatečně přesvědčivě nevyvrátil, je to jenom váš dojem vzniklý vaší neznalostí problematiky plánování a provádění přesunů vojsk a bojové činnosti.

To že v článku není mnoho konkrétních informací, kterých by bylo možno se chytit, není chyba moje, ale jeho autora. Možná to není chyba ale úmysl, protože autor si byl vědom že přílišná konkretizace by vedla k odhalení dalších nesrovnalostí. Konkrétním udáním místa, nebo alespoň trasy, kde k incidentu došlo by se dalo obratem ověřit u místních rodáků, jestli si na něco takového vzpomínají. Takový nácvik by si určitě pamatovali, zvlášť z tehdejších dnů. Můj otec si ještě po dvaceti letech pamatoval, s čím tehdy sovětské jednotky přijely, co na ně oni křičeli a jak na to vojáci reagovali. On si pamatoval i věci z konce války a z doby těsně po válce. To se prostě nezapomíná.