Co jsem pochopil, tak jde o dve v principu ruzne veci, a to jednak o dalkovy prenos energie a jednak o cerpani energie ulozene v "kondenzatoru" tvorenem ionosferou a povrchem Zeme.
V tom druhem pripade to myslim nema moc cenu, protoze ta obsazena energie je pomerne mala a o mnoho radu nizsi nez energeticke potreby lidstva. Otazkou je jak rychle se dobiji, poku je to tim naznacenym zdrojem proudu, tak je to take zanedbatelne a cerpani energie by ionosferu akorat rychle vybilo a nic z toho (mimo neznameho a potencialne sirokeho negativniho vlivu na zivotni prostredi).
Teoreticky je ale mozne, ze se "ionofericky kondenzator" ucinne dobiji , napr. slunecnim zarenim ci slunecnim vetrem, a pak by to vyuziti naopak stalo za to, nebot by byl najednou k dispozici zdroj o prikonu srovnatelnem(?) s energii dopadajici ze Slunce na Zem, coz je opravdu hooodne za ramec soucasnych energetickych potreb.
V praxi to bude asi neco mezi.... a mimochodem, mozna se uz tyto "rizene prurazy Zemskeho kondenzatoru" davno pouzivaji (system HAARP?), napr. za ucelem mistniho ohrati troposfery a vyvolani bourlive klimaticke odezvy (hurikany, sucha, privalove deste...)

Dale, vzhledem k globalnimu charakteru tohoto systemu je jasne, ze jeho vyuziti by muselo byt celosvetove koordinovane, zvlast kdyby se musela energie do "Zemskeho kondenzatoru" neustale umele doplnovat (ve vyse zminenem pripade kdyby nebyl doplnovan prirozene a cely system tak slouzil "jen" k dalkovemu prenosu energie), coz je dost sci-fi. Navic vzhledem k potencialnim problemum a neznamym dopadum na zivotni prostredi, zvlaste pak pri masovem nasazeni, bych asi radeji opravdu dal prednost rozvijeni osvedcenych jadernych zdroju, zvlaste pak smerem k thoriovym reaktorum a horke a studene fuzi.