Ten článek je hezký a budu se k němu vracet. Vyzdvihuje osudovost a jedinečnost dvou lidí. Ale dívám se na to i z druhé strany a napadá mě - všeho s mírou. Když se člověk upne na hledání toho jediného, taky může prošvihnout svůj život.

Ten opačný přístup vysvětlím na přísloví - prý indickém:

Vy evropani dávate horký hrnec na studenou plotnu a divíte se, že polévka vychladne.

A právě, že to funguje obráceně.

Myslím, že ten článek nedoceňuje roli normální lidské přirozenosti, dané od Boha všem. A myslím - vzdáleně tuším - že stačí poctivost a dobrá vůle - a i lidi, kteří by si sami sebe nevybrali, se do sebe zamilují, a že jak budou stárnout, budou se mít čím dál radši.

A taky myslím, že přestože v článku citují Korán, tak co se týče manželství, je duch Koránu jiný. Duch Koránu je o tom, že Bůh vložil lásku a dobro mezi muže a ženu, ale o žádné vyjímečnosti tam není řeč.