Omlouvám se, pokud se můj úvod prvního příspěvku tak jevil. Neuvědomila jsem si, že to tak může působit. Zbytek - viz má odpověď "čtenáři".
Na začátek k tomu, cos napsal o pokladu:
- nebyl zajištěný námi "jen tak" - bylo to na žádost vlády lidových komisařů po Brest-Litevsku. A podle výpovědí svědků - pokladu jsme se ani nedotkli, protože na legionářích byla ochrana celého převozu - tj. - oni žádné "bedny" nepřenášeli, nenakládali - to si zajišťovali místní. Píšu to hlavně proto, aby bylo jasné, že jsme si sami a svévolně to zlato "pod ochranu" nevzali.
Zlato se pak přesouvalo z místa na místo a to tak, aby nepadlo do rukou "rudým". A opět - ne po naší iniciativě. Také je omyl si myslet, že naši měli poklad pod kontrolou pořád. Neměli.

O tom, zda "za zlato bílí pustošili zemi a terorizovali obyvatelstvo" - to je také tak nějak "nalevačku"...
Uvědom si, že zemi neterorizovali jen bílí, ale i rudí a horší je, že se "příznivci stran" dost často střídali - (nadneseně) jedno byla vesnice "za bílé", druhý den "za rudé"...
Naši na to také vzpomínají a pro Rusy to vyznívá hodně nelichotivě. Jakoby se celé Rusko zbláznilo - tj. naši tomu vůbec nerozuměli.
A za zlato? No... když není co "do huby", pak i to zlato je úplně k ničemu, když jím nemáš co zaplatit.
Určitě lepší, než moje slova, je třeba tato práce - sice hodně dlouhá a zpočátku úplně nezáživná, ale když to překonáš, nakonec se i dozvíš. Práce sice pojednává hlavně o počátku boje "interbrigadistů" a podrobný popis končí přesunem našich z Ukrajiny do Ruska - ale je psaná se zohledněním celé té "dobově šlamastyky", z mnoha různými zdroji pohledů, takže obrázek je možné si udělat:
https://theses.cz/id/ul1d9f/disertace.pdf

Ohledně TECNODu a "podnikání" toho moc nemám nastudováno. Vím jen to, že vznikl až poté, co se Legie staly součástí francouzské armády (to bylo 7.2.1918) a co vznikl "problém" se zásobováním našich. Ještě připomenu, že z "ukrajinského" území jsme se museli stáhnout kvůli vyhlášení UNR (1917 - 1. ukrajinská republika) na území ruské, kde jsme jako "interbrigadisti" již neměli právo nic "rekvírovat" (jako válčenou kořist). Naši to často porušovali (protože zásobování, které slíbila vláda komisařů, neprobíhalo ani celý měsíc), ale to, co "rekvírovali", bylo hlavně topivo a jídlo. Když se podíváš do vzpomínek, tak prý "mizeli" z okolí trati psi i ploty. Jenže - v takové době nic neobvyklého.
K TECHNODu jsem našla např. toto:
http://www.valka.cz/570-Ruske-legie-zblizka

K poslednímu - proč tam naši "zatuhli" a proč se vraceli několik let a takto složitě (můj názor):
Nejprve jim slíbili, že poplují přes Severní moře do Francie. Pak, že ne, že je nebezpečí od německých ponorek a že je potřeba odjet až z Vladivostoku.
Já si myslím, že naši tam byli zdržováni do té doby, dokud nebylo jasné, jak to v Rusku dopadne. Na "rudou stranu" se nepřidali, ač k tomu byli nepřímo tlačeni. Takže - pokud by "bílí" přece jen sebrali síly, pak by naši měli být tou rozhodující silou. Jenže - po r. 1918, kdy Československo už začalo existovat, nebyla žádná síla schopná naše "přesvědčit". Čím více je zdržovali, tím více "rebélií" v řadách mužstva. Mnozí autoři na toto narážejí a píší, že naši ztratili důvod k nějakým "cizím bojům" a odmítali bojovat za něco, čemu nerozuměli, s čím nesouhlasili a jich se netýkalo. Tady já osobně také vidím možný důvod, proč jsou dneska některými ruskými autory tak vykreslováni (jako zrádci) - o motivech "ze západu" (a myslím tím i naše autory, kteří píší na objednávku "západu" - za jejich granty) pochyby nemám, tam se mi to jeví jako "čára přes rozpočet v jejich plánech" (= udržet co nejdéle v Rusku chaos a krveprolití).
Ostatně - i v článku citovaný Karel Kramář (ten jeho citát z proslovu jsem již četla, ale u Krystlíka - originál se mi najít nepodařilo - takže o něm velmi pochybuju) již v r. 1917 varoval "mocnosti", že nebude klidu v Evropě, pokud Rusko bude v chaosu. Měl za manželku "bílou" Rusku a měl i na Krymu své podniky, takže poměry znal velmi dobře. Patřil k velkým obdivovatelům Ruska, navíc jeho velkým snem byl Slovanský svaz, zahrnující pod vládu ruského cara všechny slovanské země. Měli ho za blázna, když přišel s plánem slovanských dobrovolnických skupin, které by na "rudé" zaútočili od západu - a naši Legionáři ze Sibiře. Ale on to v té době myslel tak, že revoluce a svržení cara je násilný čin a "rebely" je nutné porazit.
No... nebyl pochopený ani doma, ani "venku" a to ani členy své vlastní strany. Strhla se tenkrát taková "novinová válka", kde nenechali na Kramářovi nit suchou. Potíže měl Kramář i ve vládě a to obzvláště s Benešem.
Novinové citace:
"Zbývá mu jedině stará jeho fantazie – veliká Rus. Tu fantasii měl před válkou, tu měl od začátku války – a tam ztroskotala. Jeho velké Rusko je dnes malé, je slabé, neboť o velikosti a síle nerozhoduje geografie..... Dnes Rusku musíme pomáhat jinak, než dobrodružnými výpravami, nemožnými plány.“

"Jisto však jest, že jsou zde veliké intriky, které…Dra. Kramáře, jenž je už u Denikina, až na Sibiř, kde v Omsku u Kolčaka je pověřencem naší sibiřské armády býv. redaktor „Národních listů“ Pavlů, splétají se intriky, aby naše sibiřská armáda ve smyslu Kramářovského směru byla zapletena do bojů v Rusku.“

Kramář pak jel vyjednávat s Děnikinem do Oděsy a za to byl opět kritizován, že nejedná v souladu se zahraniční politikou státu. Jelikož Děnikin brzy poté prohrál, pak není jasné, jestli se na něčem dohodli.
A naši legionáři? Takto mu odpověděli:
"Jste nenáviděn mnohými těmi, které jste chtěl obětovati do jednoho vaší chorobné myšlence,.... Ten falešný kult, který byl vypěstován okolo vaší osoby, my legionáři nectíme, poněvadž nemůže vzbuditi žádného respektu u nás, kteří jsme věcem – o kterých vy chcete mluviti jako autorita – byli blíže a dívali jsme se jim otevřeně do očí.“

Tak... tak ošemetná doba to byla... A je docela směšné, že se dneska hází na Masaryka a Beneše, že to oni zadržovali Legie v Rusku. Přitom Masaryk vystoupil již na začátku roku 1918 s názorem, že by bylo dobré respektovat "bolševickou vládu" a to hlavně z toho důvodu, aby se naši dostali vůbec domů. No - a byl za zrádce - a to nejen u nás, ale dokonce i před "mocnostmi" si tím velmi zavařil...
Proto bych byla velmi ráda, kdyby autor přehodnotil některé pasáže své kapitoly o legionářích.
Jinak - znovu zopakuju, že jsem ráda, že našel odvahu psát na taková témata.