HJenže já nepíšu, že článek je (jen) o sjednocení hmoty s energií a času s prostorem.
Píšu (v jiném příspěvku), že je o autorově pohledu na svět.

To, že hmota s energií patří do jedné kategorie, podobně jako čas s prostorem patřií do jedné kategorie, je ale jedním z tvrzení článku. Celou dobu se snažím ukázat, že tahle myšlenka se už dávno rozšířila a je tedy užívána ve vědeckém světě i mimo něj přinejmenším 50-100 let.

Co se týče mozaiky a skládání:
Lepším příměrem by asi bylo puzzle. Tam lze sice vyjít z celkového obrazu, ale stejně dobře se lze k výsledku dobrat i skládáním dílků.
Podle mne jsou to dvě vzájemně se doplňující cesty. Obě vedou k cíli, nejrychleji pak kombinace obou.

U předem pevně stanoveného rámce ale hrozí jedno nebezpečí: Pokud se na něj příliš soustředíte, je možné, že mu začnete vědomně či nevědomně podřizovat výběr dílků a dostanete jiný obraz, než ty dílky ve skutečnosti dávají. Takže rámec je sice důležitý, ale jen pokud je neustále konfrontovýn s tím, je-li stále v souladu se skladbou dílků.

Příkladem budiž krásný staro- a středo-věký Vesmírný rámec, se zemskou koulí ve středu, kolem níž krouží různou rychlostí nebeské sféry. Nejvzdálenější, sedmá sféra, nejrychleji.
Když do téhle mozaiky přestaly některé dílky pasovat, byli objevitelé těch dílků perzekováni a jejich dílky tajeny.