Je to stejné jako s fyzickými potížemi. Bolest je užitečná jako signál, ale může i omezovat bránit vyřešení problému, proto v léčení existuje umrtvení.

Zapomnění je plně zahrnuto v existenci. Máme spánek, kde na vše zapomeneme a nové životy, kdy tíže "minulých hříchu" by byla neúnosná a postupně si rozpomínáme a něco na co máme možnosti můžeme začít řešit.

Je to otázka konkretního případu, kdy traumatickou zkušenost vytěsnit, což organismus automaticky dělá. Nebo zkusit nějakou prožitkovou metodu, ale musí se s citem a se znalostmi a zkušenostmi nebo se situace může naopak zhoršit.

Chybou je samozřejmě zapomenout a vytěsnit potíže úplně a udělat si z toho styl života (žiji pouze v přítomnosti). Často je však potřeba problém odložit a sbírat zdroje na jeho vyřešení.


"Nikdo a nic nemůže uniknout následkům svých činů"
Na tomto zákonu příčin a následků je dobře vidět možnosti a problémy:


1) Můžeme problém ignorovat a zapomenout, ale vystavujeme se nekontrolovatelným následkům v budoucnosti.

2) Můžeme začít problém okamžitě řešit, jenže mohou být akutnější problémy a bude více škody než užitku.

3) Můžeme problém označit a zařadit do seznamu přání a jsme u DVTR, které navrhuje řešit vše v co nejoptimálnějším pořadí.