Tak... a ten tvůj příspěvek nejspíš vystihuje podstatu celé nynější diskuse. Sám jsi pochopil, našel řešení, "odžil". Mám v téhle oblasti názor úplně stejný - podložený zkušenostmi.
Nikdy bych své "nitro" nesvěřila do cizích rukou, takže nějaké hypnózy, regrese atd. jsou pro mě tabu. To tabu si nesu z "minulosti" (asi se mnou někdo řádně "zatočil") - stejně, jako nějaké "magické experimentování" - takže je to sice subjektivní, ale pro mě velice pochopitelné a zdůvodněné "tabu" (proč - to nebudu a nechci rozepisovat). Argument obecný - ne nadarmo se k "nitru" nemůžeme jen tak dostat a hrabat se v něm, jak je nám libo. Podle mého jsou tyto "operační systémy" každého z nás dost rozdílné a závislé na vyspělosti člověka. Takže - pokud v sobě máme "cosi" zavřené, pak je nerozumné to násilně "otvírat", když člověk není připravený (ke zpracování a správnému vyhodnocení).
Ještě jinak to povím:
Jestliže "bloky" vznikly nějakým nepochopením situace, špatným vyhodnocením nebo násilným zraněním duše (traumatem), pak člověku nepomůže "chirurgicky odstranit", když dnes není schopný tu samou situaci vyhodnotit jinak - nebo se proti ní účinně bránit.

Má osobní zkušenost je, že pokud jdeme přirozenou cestou (osobního vyzrávání, zaobírání se "nitrem", přemýšlením a pokládáním si otázek...atd.), dostaneme odpověď "shora" vždy - jen to někdy chce trpělivost, protože odpověď přichází až v době, kdy už jsme připravení celou situaci vyhodnotit jinak, pochopit, zpracovat - a pak se blok uvolní sám...
Mám někdy dojem, že všechny ty dnešní "metody", které lidem nabízejí, jak je snadno a lehce zbaví všech "bloků" a jim se bude hned lépe žít - že je to jak v současné medicíně = vyříznout, sešít, "medikamentovat". Jenže - když člověk nepochopí chyby, kterých se dopouštěl a které k nemoci vedly?
A ještě k tématu:
Psychologové - tak, jak je to nastavené - jsou člověku povětšinou k prdu a nadělají víc škody, jak užitku. Je to tím, že tato profese by jí být ani neměla - mělo by jít o poslání (podobně, jako u lékařů nebo učitelů). Takový příklad za všechny - jak vám může dobře poradit psycholog v manželské poradně, sám několikrát rozvedený - nebo jak vám může poradit při výchově dítěte, když sám své děti nezvládá? A o tom to dneska je - vůbec se nebere v potaz nějaké lidské či zkušenostní hledisko. A někdy ty jejich "rady a závěry" jsou tak absurdní, že se chce až plakat - viz třeba takové to "dítě se musí naučit mít rádo otce".
A ještě jeden můj názor, který pokládám za důležitý:
Čím horší klima ve společnosti (= podmínky k životu) - tím více lidských traumat a psychických následků. A od toho nepomůže sebelepší psycholog. Pokud je čím dál víc lidí uvězněných v kolotoči o obyčejné přežití - tím víc alkoholiků, narkomanů či jiných závisláků. Tady pomůže jedině změna - zmírnění toho "společenského tlaku", který je pro čím dál víc lidí už nesnesitelný.
Jinak - díky za podnětný článek.