Měl jsem podobné pocity a také při čtení nedokončeného románu od Puškina "Dubrovskij", který doporučuji. Tam jsem uvnitř se také proti tomu bouřil, kdy svévole zničila "dobrého" (relativně), ale ten "dobrý" také dělal chyby nebránil a ignoroval to. Dále je v povídce moudrost Puškina a ukazuje jak je vše propojené a v životě nelze tak snadno oddělit, kdo je ten hlavní zloduch (západní oblbovačka), když navíc je to tvůj přítel (každé rozmazlené dítě se stává krutým tyranem a stupeň tyranie je dán tím jak ho okolí podpoří a co si okolí nechá líbit - KSB umožňuje se zorientovat - typy lidské psychiky - mocný nástroj na pojmové uchopení problému).

V románu je například nevinný žertík, nově příchozí byl zavřen do místnosti s medvědem, který byl na řetězu tak, že oběti zbyl malý růžek kam na něho medvěd nemohl a nechali ho tam se vzteklým medvědem třeba hodinu a pak ho vysvobodili a všichni se to mu smáli. Také tenkrát se na utrpení nahlíženo tak nějak více jako na součást života. Puškin ukazuje i cestu ven, hlavní hrdina se nebál a byl vzdělaný a byl voják. Ukazuje i Ruské lidi, kteří mají obrovskou důvěru a trpělivost a jsou ochotni následovat a dlouho vydrží, ale pak ... (v článku výstižně - Bůh vám pomáhej, poměščici, až zloba těch lidí okolo vás překoná vaše síly!)

Ještě poznámečka toto peklo tu stále je - například upálení lidí v Oděse, zvěrstva v Sýrii, bombardování Srbů ... - Dokud nevytvoříme společným úsilím spravedlivou společnost bude zde peklo, je to v našich rukách.