dovoluji si vložit ještě jeden příspěvek - situační analýzu "těch" o kterých jsem psala výše..

Jiří Přibyl

Popisovat tu zvláštní sortu lidí, co jsou vždy na správné straně, správně se angažují a neomylné bojují za dobro pro tu správnou, momentálně vládnoucí kliku, jde těžko. Je s podivem, jak jsou vždy přesvědčeni, že jsou to právě oni, kdo třímá prapor pokroku. A tak se za války spojí s nacisty, pilně udávají vlastence a židy, aby se jich ve jménu budoucího blaha nacistické Německo s konečnou platností zbavilo. S blížícím se koncem války, když vidí, že jim teče do bot, přešaltují. Po posledním výstřelu jejich hrdinství spočívá v "odhalování " nepřátel vlasti, udavačů a spolupracovníků SS. Jsou vypočítaví. Musí svou vinu svalit především na ty, kteří o jejich kolaboraci věděli. V tomto duchu se nesla padesátá léta, kdy se bývalí náckové, kryjící se členstvím v KSČ, zbavovali při politických procesech všech, kteří by je mohli ohrozit. Začalo komunistické blouznění a oblbování. Kdo nejde s námi, jde proti nám. Grázlové měli plnou hubu bolševických frází. Věděli proč. Jejich fanatismus byl účelově předstíraný. Padesátá léta byla volným pokračováním Hitlerova Německa. Provolávání "Ať žije Sovětský svaz!" bylo pro mnohé pouhou omluvenkou za hříchy, jichž se dopustili za Třetí říše. Tím měli svůj kádrový profil vyřešený. Co čert nechtěl, přišel "osmašedesátý" a větrné korouhvičky byly s rozhodováním jak se zachovat ve vákuu. Nevěděly, co si počít. I zvolily přístup laskavých lidumilů a zmírnily cenzůru. (Svobodná Evropa byla ale po celou dobu "Pražského jara" rušená). Přetvářka za dobré, laskavé strejce se jim však nevyplatila. Riskovali kariéru a peníze. Mnozí opět prozřeli a mnozí opět vstupovali do strany očištěné od ztroskotanců a renegátů. A zase se tato sorta lidí měla dobře. Lidé, kteří režim pozlobili byli postříkáni vodními děly, odvezeni v "antonech" na policii a skončili ve vyšetřovací vazbě. Ti, kteří to měli na svědomí, prohlubovali přátelství a skláněli hold velkému Leonidovi. A byli na koni. Čas však oponou trhnul a cinkalo se klíči. Kdo by se opět nedral k moci...? No přece ti, kdo už tu moc měli. Stačilo se pevně semknout s davy a hlásat, jak to všechno bude od teďka skvělé. LId demonstruje, je třeba rozkrást co se dá, a ještě se tvářit jako spasitelé. Tentokkrát ti praví a nefalšovaní. Přehodí se výhybka z východu na západ a jede se dál. Pochopitelně podle not "bývalých" aparátčíků. A už tu máme nerozborné přátelství, tentokrát s USA, opět tu máme bratříčkování, tentokrát s našimi "opravdovými osvoboditeli" My vám dáme, holenkové, abyste nám měli za zlé naše vřelé vztahy k NATO a USA. Rovnice zní: Čím více jsem škodil za komunistů, čím více jsem se angažoval v novém režimu, tím spíše musím tlačit na pilu a obdivovat a vychvalovat svoje chlebodárce, (pro většinu národa novou okupační moc). A tak ti, co jsou na správné straně za každého režimu, opět rozhodují o tom, co si máme myslet. Takže se nic nezměnilo. Říká se tomu z bláta do louže. Čím víc někdo z této podivné suity nenávidí Putina, tím více byl angažován v komunistickém systému. Udavač a grázl se totiž hodí všem. HItlerem počínaje a Obamou konče. ...Mějte se hezky