Děkuji Vám, Lin a Martine, napsali jste to tak opravdově, že jsem si musela otřít slzy po přečtení..
Také jsem svým původem a výchovou patřila na západ a obdivovala jej.. myslela jsem, že jedině tam žijí ti správní a čestní(otec plk.západní army WW2,Střední východ,Afrika, VB, po 1948 vyhazov, 50.roky výslechy,snaha o likvidaci rodiny,zemřela moje sestra). Pak v mezidobí před r.1968 jsem jako dítě doma vyslechla mnoho rozhovorů a příběhů mezi bývalými čs.zahr.vojáky sloužícími ve WW2 v De Gaullově fr.cizinecké legii v Africe, hrdinů od Bir-Hakeimu, syna popraveného gen.H.Píky, a neuměla jsem pochopit, proč ten režim, který byl po r. 1948 nastolen byl tak nelidský, a zavíral do vězení, popravoval, ničil lidi, kteří bojovali proti fašismu za svobodu svojí země a svobodu celého národa. Dlouho jsem nechápala proč Ti, kteří přišli ze západní fronty byli ti špatní, zatímco ti z východu byli hrdinové. Měla jsem tu čest osobně znát presidenta republiky arm.gen.Ludvíka svobodu, protože oba společně s mým otcem utíkali v červnu 1939 z okupované země přes Polsko do ciziny.
Pak přišel listopad 1989 a euforie, nadšení, víra v odčinění všech spáchaných křivd minulosti..
Poměrně rychle jsem vystřízlivěla. na Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie, kde jsem tehdy pracovala se začala rozmáhat vlna excesů, trapných a účelových - velitelé nakupovali makety tanků T34 a růžovým lakem je barvili do růžova, vesměs proto, aby byli IN. Když jsem je tehdy kritizovala s tím, že není možné zapomenout na Rudou Armádu a na osvobození, miliony mrtvých, že je nutné dodržovat pravidla fundamentální slušnosti a taktu, dostala jsem tehdy nálepku ruského špiona v tamních vodách(mimochodem ji mám dodnes se vším všudy, co k tomu patří). Potom se začaly vytvářet v silových složkách účelové skupiny složené z lidí, kteří stáli na opačných stranách barikád ve smyslu účel světí prostředek. Za vším byly peníze, ambice, touhy po epoletách a vidiny postů. Najednou byli z agentů Reicinovy OBZ, která stála za desítkami mrtvých minulosti 50. let, křištalově čistí hrdinové, povyšovaní do gen.hodností. Dost složitě jsem toto nesla a snažila se pochopit, o co vlastně jde, byla jsem rel.mladá a nechápala jsem to. Proč najednou všichni ti, (omluva, nemohu vypisovat jména s ohledem na zákon o ochraně osobních údajů), kteří tleskali popravě např. Dr Marie Horákové a obětem 50.let (opět omluva, nemohu vypisovat, jsou dohledatelní na internetu, jde o uměleckou gardu, politickou garnituru) jsou nám mediálně vnucovaní jako vzory. Tento naprosto nemorální a absurdní modus operandi, se ve společnosti rozšířil a zažil, stal se normou. Začaly se rozvolňovat mantinely, hranice psaných a nepsaných norem, pružně se přizpůsobovalo, protože to bylo výhodné, což bylo to hlavní, nebylo podstatné, že také nemravné. Držela jsem se stranou a nechtěla jsem se jakkoli v tomto angažovat, protože mi to bylo cizí, a něco bylo špatně..jen jsem neuměla pregnantně precizovat „co vlastně“? Pozorováním, dlouhodobým jsem pak došla k poznání, že určité typy lidí spojuje určité charakteristické jednání. Pak uběhla řada let (ne)pochopení, tápání a pádů. Odpovědi jsem našla zde, na těchto stránkách, v KOBu, DVTR. Nesmírně si vážím všech těch, kteří zde diskutují, spravují tyto stránky. Nesmírně si vážím Rusů a Ruska, pochopila jsem, že za nelehký život, který v minulosti žila v mém mládí naše rodina, nenesla zodpovědnost východní – ruská strana, nýbrž vždy za vším stáli lidé, a jen a jen lidé a jejich chyby, morálka a etika. Je na každém z nás, kam až je ochoten klesnout, a kam až klesne. Směji se dnes všem těm mediálním manipulacím, různým rusofobiím, podivně zprivatizovanému Česku, minimalistické roli státu a práva v něm, a té stejně nelidské prozápadní propagandě, ekvivalentní a jako přes „kopírák“té, co prožila naše rodina v 50.letech. Toto byla moje cesta..zpět ke kořenům..