Moc dobrý komentář, Martine.
A ani já si nepřeju, abychom šli "ode zdi ke zdi" - to jsme naposledy udělali po sametové a víme, jak to dopadlo.
V té době jsem žila v naivním doufání, že si ponecháme všechno, co je dobré a moc dobře funguje (a čeho jsme také velmi pracně dosáhli) - a odhodíme to nepotřebné, přežité či svazující.
Ale ono by to tak být mělo. Když bydlíš v domě, který přestane vyhovovat požadavkům, také ho nebouráš celý, ale renovuješ =nezačínáš znova na "zelené louce", ale využiješ všeho, co je dobré a potřebné a dům opravíš tak, aby ti vyhovoval. A totéž budou dělat i další lidé po tobě, kteří v tom domě budou chtít žít.
K "vystřízlivění":
Ano, vystřízlivěla většina těch, kteří ale pamatují dobu "před" a mohou porovnávat s "po". Má velká obava je, že ti, kteří se narodili až "po", mají v hlavě takový guláš, že nejsou schopní porovnat vůbec nic (viz - nedávná zdejší "perla", že syn jednoho diskutéra považuje Annu Frankovou za "oběť komunistického koncentráku"). A jelikož jsou naše děti ti, kdo budou jednou rozhodovat o našem "společném domě (státu), pak si myslím, že zde stojí jasný úkol před každým z nás = zajímat se o to, co jim ve škole "lejou" do hlavy ohledně dob minulých a vysvětlovat klady i zápory, bavit se s dětmi.
Kopírovat Rusko nebo podléhat nějaké "modní vlně" určitě k ničemu nevede. Můžeme si brát inspiraci - v tom, co Rusko dělá dobře a co bychom chtěli i my tady u nás. A to samé je v opačném "směru" - od "západu" se můžeme inspirovat tím, co se nám jeví jako pro nás dobré - ale o to razantněji odmítat to, co nám sem cpou a co my nechceme.
Dříve naše vláda všechno odůvodňovala tím, že "to chce Moskva" - nyní odůvodňuje tím, že "to chce Brusel". Ale ona to nebyla pravda ani tehdy, ani teď. Jde jen o ty "mocné řiťolezce", kteří koukají jen na svůj prospěch.
A na závěr:
Ono opravdu nemá cenu spoléhat na "mocné dubisko". Skutečně nyní nenastane, co bylo minule, aby ruská armáda prolévala svou krev za celou Evropu a "osvobozovala, zachraňovala". My si musíme sami znovu vybojovat svou státní suverenitu ( v rámci možností) = zbavit se koloniální nadvlády a chtít spolupráci rovného s rovným (tj. ne žádné politiky, co říkají "Brusel/Moskva/Peking" to tak chce). A v tom nám Rusko může být oporou. Budeme mít brzo volby - a já bych si moc přála, aby z těch "koloniálních struktur", které jsou nalezlé úplně všude, zůstal tak možná akorát smrad...
Dostali jsme v posledních letech spoustu informací, mohli jsme v různých situacích dobře odhalit, "kdo je kdo" na nejvyšších místech, takže to všechno beru jako dar, který nám byl dopředu daný, abychom se tentokrát rozhodli dobře.
Jinak - článek je potřebný a přínosný - děkuji za něj. Není potřeba hned vidět nějakou "módní rusofilnost" - já to vidím jako přiblížení světa, který moc lidí u nás nezná = že Rusko není tím, co nám vykresluje místní propaganda.
Všude žijí lidé - i na tom "západě", i v té Americe - kteří chtějí to samé, co my = základní podmínky pro život a výchovu dětí. Nikdo nechce bojovat - tedy nikdo normální.
Re: Cesta ke kořenům...
Lin | 31.12.2016