Museli jsme se přejíst a přidusit Západem. Musel nám ležet v žaludku a spát s námi v postýlkách, abychom se naučili svou lekci. Ale myslím, že se to týká i Rusů samotných. Jen ta drsná liberální rozkrádačka za různých Čubajsů, Němcovů, Gajdarů a Jelcinů, která zpsobila Rusku větší škody, než druhá světová válka jim dala šanci rychleji vystřízlivět z okouzlení Západem. Je to dáno také tím, že Rusko mělo být dle plánů depopulizováno a zlikvidováno. Mělo sloužit jako plankton pro živení západní civilizace. Zatímco my jsme měli být "jen" kolonizováni...
Přesto bych nerad šel ode zdi ke zdi. S těmi kořeny to není tak jednoduché. Ne vše na západní kultuře, které jsme také součástí ať se nám to líbí nebo ne je špatné. Také nemá smysl upínat se k ruskému dubisku, jako ke spáse. Je třeba hledat vlastní cestu.
Nečekat na další osvobození, ale stát se Rusku partnery - ne ve smyslu, ve kterém to dnes Rusové běžně používají (ti proradní, licoměrní zápaďané, co Rusku vráží kudly do zad), mám namysli skutečné patrnersví a přátelství... A to je těžší úkol, než se módně státi rusofilem. Byť se za něj i já považuji.
Cesta ke kořenům...
Martin | 30.12.2016