Na druhou stranu váhat s návazností na historii znamená potlačovat vědomí kořene. Věc má řešení ve výběru nikoli období, ale v syntéze pozitivních národních historických jevů a v expozici syntetizovaného po případných korekcích do přítomnosti i budoucnosti. Proto se rád vracím k ideálům husitství stejně jako národního obrození, protože navzdory pochybením konkrétních tehdejších protagonistů šlo o celonárodní téma cesty ke spravedlnosti v míře, jíž dovolil kontext. Ještě za 2. sv.v. bylo dost příkladů nezištného a nešovinistického vlastenectví na obou frontách, jež se také právem staly vzory. Právě hledání vzorů i při jejich případném "zušlechtění" je často jediný silný motiv k pohybu následováním jejich příkladu. Kdo by dnes jel do Kostnice hájit svou (boží) pravdu s vědomím, že vladaři slibují cokoli a že oponenti rádi veřejně "humánně" upalují?