Tvoje argumenty, to nevyvracejí. Křesťani mohou mít lidskou psychiku (ale i jinou) a pokud jednají v souladu s božím záměrem - například František z Asissi - mohou mít různé z hora dané schopnosti. Písma svatá se dají vykládat různě a tak jedinec s lidskou psychikou má dost manévrovacího prostoru vykládat je v souladu s božím záměrem. Utrpení lze vykládat různě, člověk si může naložit kolik unese a je to pro něj výzva a ne utrpení. Sám však si rozhoduje jakým tempem se bude vyvíjet jeho duše. Když si ve své pýše naloží více než unese a chce se vyvíjet příliš rychle, tak se ocitne v utrpení na hranici božího dopuštění.

V tomhle

Koho boh miluje, toho krížom navštevuje?

Vidím jasné zneužití ze zákulisního vedení. Když jsi křesťan musíš dobrovolně snášet svoje otroctví a neprotivit se mu. Zlu je třeba čelit a nelze z toho udělat mechanismus typu vždy ustupovat (na některé to zapůsobí a zafunguje, ale na někoho ne) a tam pomůže lidská vynalézavost nebo jinak andělé dodají správné řešení.

Dá se to však vykládat i pozitivně, rozhodl jsi se stát člověkem a jsi na to připraven vynaložit potřebné úsilí, ale musí to mít míru adekvátní situaci a hlavně znalost kam úsilí vynaložit.