Status blízké osoby musí být ale podpořen nějakými skutečnostmi, zejména u tr. soudu či řízení o spravním deliktu (přestupek, jiný správní delikt) nelze operovat s tím, že řeknu, že mi moc na dané osobě záleží a pociťoval bych její újmu jako svou vlastní. To vše otázkou šetření. I přesto, že naše zákony často stojí za prd a mnohdy to, co funguje, se novelizuje či pozmění a stane se to skoro nepoužitelným, či nepřehledným, či to obsahuje nějaké kličky, bohužel musíme pracovat s tím, co je.

Dané jednání strážníka nelze nutně označit jako nesprávné, kdybych si byl jist, že je nesprávné, pak bych to slovo použil. Strážník měl možnost volby, z mého pohledu vybral tu méně šťastnou cestu, která vedla k eskalaci (z obou stran). Oprávnění požadovat vysvětlení z mého pohledu měl. Osoba se zdržovala na místě, proto ji bylo možno považovat za svědka, takže osobu, která by mohla přispět k objasnění daného jednání (záměrně neuvádím protiprávního jednání, protože v dané situaci o tom nejspíš rozhodne správní orgán). A od toho se odvíjel další postup. Já být v jeho kůži, postupoval bych jinak, zvláště, když bych věděl, že to natáčí nějaké pako a má k tomu "fundované" průpovídky.

Už jsem psal několikrát, chápu, že MP lidé moc nemusí, zejména proto, že jako represivní složka postihuje záležitosti, které se běžného občana dotýkají mohem častěji (veřejný pořádek, botičky, venčení psů apod.). Je třeba si uvědomit, že protprávní jednání tohoto typu je také třeba nějakým způsobem postihovat. V našem městě tyto věci PČR třeba naprosto ignoruje. Každopádně nelze strážníky házet do jednoho pytle. Znám mnoho strážníků, kteří práci dělají svědomitě, lidsky, ale také je třeba si uvědomit, že mnohdy jim šlape na paty úřad, aby prostě byli tvrdší apod., mnohdy to není o tom, že by je bavilo buzerovat občana. ;) :)