O společenském prospěchu se v korporacích neuvažuje. Maximálně o zisku pro korporaci. Ale i to až na druhém místě. Korporace je zbyrokratizovaná a každý manažer, podobně jako kdysi v socialistických podnicích, si chrání především zadel, aby jej někdo nevyšoupl od koryta. Zájemců je v korporaci vždy dost. Co se týče firem do 100 zaměstnanců, to je jiná, popsáno je to v Parkinsonově zákonu. Tam se mnohem více maká, řízení musí být efektivní, protože malá firma nemá výhody plynoucí z monopolu, cenami počínaje a státními zakázkami konče. Korporace se malých firem nebojí, když je některá velmi úspěšná, tak ji koupí a udělají z ní třeba vlastní divizi. Speciálně se zajímají o firmičky s nějakým novým know-how, protože v samotné korporaci se inovacím moc nedaří. Inovace znamenají riziko a který manažer by na sebe bral riziko, když si musí chránit zadel?