Vystavím hypotézu:

Otrokářská společnost nemůže dosáhnout stability v následnosti generací.

Boží prozřetelnost považují za součást dokonalého algoritmu světa, který je takový, že nemůže dojít k jeho zacyklení. Bůh podle mně nezasahuje v reálném čase (navrhl to dokonale, že to nemůže spadnout), ale díky působení dokonale propracovaného algoritmu. To co vnímáme jako přímý zásah ruky prozřetelnosti jsou funkce nám skrytých úrovní algoritmu světa. Příklad: Otrokáři na chvíli dosáhnou pro ně zdánlivé stability, kdy potlačí pro ně viditelné symptomy, ale napětí se přenese do vnitřnějších skrytých úrovní, kde způsobí rozpad dané zdánlivě pro otrokáře stabilní struktury (dá se aplikovat i na sebe, pokud se chováme otrokářsky nebo otrocky ((což jsou spojené nádoby)) projeví se to na našem zdraví, se stejnou možností potlačení symptomů).