Zdravím Jardobe a díky za tuto reakci, kterou jsi pojal vskutku zgruntu a tak přinesl mnoho doplňujících úvah, které by si samy o sobě zasloužily prodiskutování, potažmo podrobení procesu objektivizace. Ukazuje to na známou věc, že až v podrobnostech se mnohdy ukazuje podstata toho, jak abstraktní věci ve skutečnosti chápeme.
ad1. Takže když jsem připomínkoval užitečnost/nezbytnost rozlišování mezi živými a neživými systémy, neměl jsem na mysli filosofickou problematiku hraniční linie mezi živými/řízením vybavenými-metabolizujícími a neživými systémy, ale pragmatiku hledání záměru. Zeptám se takto - jsou živý a neživý systém rovnocenní z hlediska tvorby vlastního záměru ? A možná že právě odpověď na tuto otázku nám zpětně ukáže, kudy to dělení mezi živý-neživý vlastně vede. Jaký/který systém si může sám definovat záměr/účel/smysl/cíl řízení svého konání a prostřednictvím něho nakonec i smysl své existence ? Může si kus skály sám definovat smysl své existence ? Může tak činit lidská buňka ? Může tak činit mamut? Může tak činit lidská buňka? Může tak činit lidský jedinec? Může tak činit zemská biosféra ? ... Rozlišnost odpovědí na tuto otázku byla podstatou mé připomínky, protože z těchto odpovědí lze vytěžit další míru rozlišování IMHO správným směrem.
ad3. Zde pak bylo podstata mé připomínky v tom, že sám chápu všehomír za strukturovanější než "se na první pohled může zdát". Ano, nezpochybňuji, že lidský jedinec může vstoupit do přímé komunikace s Bohem, ale - nejenom do ní a mnohdy právě spíše vstupuje do komunikace s nižšími systémy než je samotný Bůh, přičemž správně identifikovat komunikačního partnera není vůbec ani samozřejmé ani jednoduché (je to obecně velmi podceňované). Z tohoto hlediska je IMHO pozemská lidská civilizace z hlediska vyšších systémů analogická k tomu, co jsou např. pro nás/lidstvo jednotlivá pozemská mraveniště. A pak už je zřejmé, že zánik jednoho zvrhlého/rakovinového mraveniště není až takový problém, než jakým by byl, kdyby existovalo pouze jedno mraveniště. Nakonec to i sám na příkladu těch mamutů potvrzuješ, jen jinak nazýváš pozemské biosféře nadřazené systémy. Optimismus versus pesimismu nás již přivádí od obecných úvah do sféry aktuálního konkrétna, což už je ale na jinou úvahu. A ještě k té rakovinně slinivky, nešli mi v něm o filosofický princip platný na úrovni celého organismu/člověka, ale o ukázku principu zdánlivé nespravedlnosti - jak k tomu přijdou zcela zdravé, třeba tukové buňky, že se něco zvrtlo ve slinivce ? Z hlediska tukových buněk (analog pozemské civilizace) jde o jasnou nespravedlivost - ony jednají přesně dle záměru a přesto umírají. Změníme-li hledisko pozorování, můžeme (coby architekti biologických forem života - řízených soustav) říct - OK, milé tukové buňky, když jste tak chytré, disciplinované a záměr respektující, takže jste si v umírajícím těle vedly dobře, tak vaše příští forma existence bude v podobě buněk slinivky břišní - a uvidíme jak to zvládnete:)
Měj se a díky za diskusi.
P.