Čteš to po sobě. Argumentuješ měřitelnost výpočtem. Ano teoreticky by se dala nadhodnota vypočítat a to velmi složitě jak sám uvádíš, uvedu namátkou další parametry, které jsou obtížné zjistitelné:
- růst kvalifikace
- náklady na armádu
- náklady na církev
- infrastruktura
- vzdělanost
- kultura
- odpočinek
- atd a atd

Jde to velmi složitě vypočítat s náročným sběrem a evidencí výsledků hospodaření, ale většinou pouze zpětně (například úrodu ovlivňuje počasí) ale rozhodování a řízení probíhá v reálném čase.

Ta nadhodnota je cílena na to nízké "kapitalista nás okrádá nutí nás dělat jako dříve na robotě". Ale ve skutečnosti kapitalista je pod tlakem konkurenčního prostředí a je nucen stlačovat cenu co to jde a neříká si přidám si tolik a tolik nadhodnoty, ale šetří kde může a protože mu na lidech většinou nezáleží, bude stlačovat tolik, kolik mu prostředí dovolí (což vynese nahoru morálně slabší jedince a pak vypadají podnikatelé jako ti zlí). Pro dav je to takové srozumitelné, ale pro řízení ekonomiky k ničemu.

V reálné ekonomice:
Probíhá spoustu projektů a jejich výsledky je potřeba efektivně rozdělit do mnoha oblastí (infrastruktura, armáda, kultura, životní prostředí). Jednou za čas se provede evidence výsledků a nadbytky jsou přerozdělovány do ztrátových míst a neziskových míst a poměrně značná část jde parazitům (korupce, mafie). Je to čistě strukturním řízením nemožné (leda za pomoci marxismu se udělá ze světa jeden velký koncentrák, kde každý bude muset dělat co musí bez vlastní vůle a invence a přání se budou plnit pouze elitám), proto se velká část děje bez-strukturně (podnikání, které umožňuje vlastní iniciativu). Velké podnikání by mělo být státní plánované strukturní a malé bez-strukturní.

Problém ekonomiky je tedy efektivní přerozdělování zdrojů na místa, kde to bude pro obyvatelstvo nejvíce prospěšné. Nadhodnota v tom nemůže ničemu pomoci. Za zdroje považuji i kádry (nejschopnější lidi na nejdůležitější místa).