Ajatolláh Chomejní zemřel v roce 1989. Autor má na mysli jeho nástupce podobného jména, které zní Chameneí.

Po návštěvě Íránu jsem nabyl dojmu, že v každém Peršanovi v hloubi duše skutečně dříme zoroastrismus. Mnozí, ač muslimové, uznávají Avestu, a na Araby pohlížejí jako na barbary, kteří rozvrátili jejich úžasnou starobylou perskou kulturu, které islám nic moc nového nepřinesl. Peršané jsou romantičtí a umělecky nadaní. Milují své básníky a ctí národní hrdiny. Jejich pojetí islámu bylo vždy jiné díky národní nátuře. V Perském umění nikdy nebylo zakázáno zobrazování člověka, za dynastie Safíjovců se běžně prováděly nástěnné figurální malby jako v soudobé renesanční a barokní Itálii. Qom a Mashad jsou náboženská centra šíitského islámu, který je tolerantnější a světštější, ale stylem řízení nápadně připomíná Vatikán. Potírá například súfismus, který byl v dobách největšího rozkvětu Střední Asie hojně rozšířen a uznáván. To byl ten pravý islám, ničený z jedné strany fašistickými fanatiky (Timbuktu) a z druhé strany o něco více soft-metodami kleriky.

Saudská Arábie vznikla jako výsledek Sykes-Picotovy dohody a hlavně Balfourovy deklarace (1917), která požadovala založení izraelské domoviny v Palestině. Protože král Hidžázu Hussain nechtěl Palestinu vydat a nenechal se zastrašit ani podplatit sionisty, poslali na něj Britové Ibn Sauda, který s pomocí jejich zbraní dobyl Taíf a získal pod kontrolu Mekku a Medinu. Ibn Saud podporoval klerika Al- Wahhaba, jenž byl již za svého života považován za heretického odpadlíka i svými příbuznými. Kdo byl ve skutečnosti Al-Wahhab by stálo za výzkum. Tak se ideologické centrum a poutní místo islámu podařilo ovládnout fašistické frakci. Odtud se šíří do celého muslimského světa. Jisté je, že vznik Izraele a Saudské Arábie jsou spojené nádoby a ve skutečnosti existuje mezi oběma státy, které jsou ryze sionistickým projektem, skryté pouto.

Pokud jde o roli Saudů - po rozpadu SSSR, v době krize identity národů bývalého Turkestánu (což jsou vesměs muslimové), vysílali Saudové své kazatele-vymývače mozků do střední Asie. Výsledkem byla šestiletá občanská válka v Tadžikistánu a krvavé boje v Kokandu (Uzbekistán). Teprve teroristické útoky v Taškentu a vynucená vojenská operace v Kokandu, která v krvi utopila extrémisty, způsobila příklon nedávno zesnulého Karimova zpět k Rusku. Teroristy v Badachšánu (Tadžikistán) v době blokády mohutně podporoval jakýsi bohatý duchovní jménem Aga Chán. Když si ho proklepnete na internetu, zjistíte, že je docela bílý, je to švýcarský miliardář lehce orientálního původu a podporuje řadu "charitativních" organizací v Africe a Asii, zkrátka takový Soros. Tolik k tématu.