Bolševizmus, jak učí dějiny KSSS, vzniknul v roce 1903 na II. sjezdu RSDRP (Ruské sociálně demokratické dělnické strany) jako jedna ze stranických frakcí. Podle tvrzení jejich protivníků bolševici před rokem 1917 nikdy netvořili opravdovou většinu členů marxistické strany, a proto oponenti bolševiků v těch letech vždy měli námitky proti názvu, jaký si sami udělili. Tento názor však pramenil z toho, že ti různorodí menševici nepochopili podstatu bolševizmu.
Bolševizmus není ruskou modifikací marxismu, a není to stranická příslušnost. Obrat „židovský bolševizmus“, použitý Hitlerem v Mein Kampf, je už úplně nesmyslný, protože bolševizmus je projev ducha Ruské civilizace, a ne ducha nositelů doktríny biblického globálního otrokářství na rasovém základě.
Bolševizmus existoval před marxismem, existoval v ruském marxismu, určitým způsobem existuje nyní a bude existovat i nadále.
Jak prohlašovali sami bolševici, členové marxistické strany RSDRP(b), byli to právě oni, kdo v politice hájili strategické zájmy dělnické většiny obyvatelstva mnohonárodnostního Ruska, takže právě jen oni měli právo nazývat se bolševiky. Nezávisle na tom, nakolik bezchybně bolševici vyjadřovali své strategické zájmy a byli jim v životě věrní, nespočívá podstata bolševizmu v číselné převaze přívrženců nějakých idejí nad přívrženci jiných idejí a nemyslícím davem, ale v následujícím:
V upřímné snaze vyjádřit a uvést do života dlouhodobé strategické zájmy pracující většiny, která si přeje, aby nikdo neparazitoval na její práci a životě. Jinými slovy, v každé epoše spočívá reálně historická podstata bolševismu v činorodé podpoře přechodného procesu směřujícího od stávajícího davo-„elitářství“ k mnohonárodnostní lidskosti Země budoucí éry.
Menševizmus je opakem bolševizmu, neboť objektivně vyjadřuje snahu parazitovat na práci a životě prostých lidí – většiny (большинства) – všech těch, kteří se pokládají za něco „elitářsky“ výše postaveného. Marxismus je také menševismem, nejen psychickým trockismem; a psychický trockismus je vždy menševizmem.