Mnozí z nás jsou ovlivněni představou o výhradně matematické povaze metrologie. Přitom v socioekonomické sféře jsou pokusy o kompletní matematizaci ukázkou totálně selhavší metody i metodologie samotné. Schopnost identifikovat vlastnosti poznávaného jevu, pochopit je jako nutné náležitosti jevu a používat je při srovnávání jevů má ve své podstatě zcela nematematický, ale binární metodologický zákad. Vlastnost jev má nebo nemá, podle toho jej lze kategorizovat. Těch bitů se pak vrství tolik, kam až sahá naše gnoseologická dispozice. Tak je jev změřen a může sloužit jako prvek ověřitelné (pravdivé) informace. Matematická tendence vše kvantifikovat vede k přehlížení vlastností, jež mají kvalitativní povahu. Kvalitativní účetnictví pochopitelně žádný účetní nezná a také by jej bez dalšího nikdy nepochopil, protože je v zajetí kvantitativních pojmů matričního charakteru. Kvalitativní účetnictví spočívá v identifikaci nejen samotné přítomnosti vlastnosti jevu, ale také v identifikaci významu její přítomnosti v daném jevu. takový význam pochopitelně do primitivních lineárních matric nikdo nenacpe a obvykle v zajetí své metodologie usoudí, že TO měřit nelze. Kdo to neumí, ten tvrdí, že to nejde, kdo to umí, ten to se znalostí pojmů jako kvalitativních měr reality řeší. O tom, že matematiku stejně jako dítě neradno vylévat s vaničkou, vypovídá životní příběh Jamese Clerka Maxwella a jeho nikoli skalárních, ale vektorových rovnic. Matematici bez básnické fantazie, jíž Maxwell měl bohatě rozvinutu, jej nepochopili (nebo byli instruováni), takže jistý nepříliš fantazií nadaný Oliver Heaviside, který si nedokázal představit význam vektorových kvaternionů v původních Maxwellových rovnicích je skalarizoval a redukoval na čtyři. Tak to vypadá, když někdo nepochopí jev či realitu v celém komplexu a je nucen si je přizpůsobit svému omezení. To je příklad rozdílu mezi mozaikou a kaleidoskopem. Ve vědě naštěstí existuje pojem "nepřípustné zjednodušení", který může pomoci vysvětlit, že jednoduchá realita je produkt dětských očí a mozku a se skutečnou realitou má pramálo společného. ostatně to je důvod, proč se celý život učit a využít tak postupného získávání vědomostí ke korekcím předchozích závěrů o poznání a poznával lépe a hlouběji. Mimochodem, to úzce souvisí s častou příčinou davového chování v omezené poznávací dispozici kombinované s obyčejnou leností poznávat. I já jsem postupně našel cestu k mnohem komplexnějšímu poznání reality, která je sama o sobě komplexní z podstaty a opustil jsem nesmyslné specializační běsnění mnoha mých kolegů. Proto nemohu přijmou teze o nahodilostní povaze jevů, neboť vnímám ty souvislosti kauzální povahy mezi nimi, které mnoho lidí nevnímá a je odsouzeno k životě v nevědomí.