A - už rozumím.

V podstatě popisujete TĚLO (hmota) a DUŠI (hybatele hmotou i bez hmotného základu). Ale to poté můžete rovnou napsat, že rozdíl mezi člověkem a zvířetem je v tom, že zvíře právě nemá duši. Netřeba to mělnit a zamlžovat v hierarchii potřeb.

Tohle můj světonázor dnes nepojímá. Proto se nepotkáme a nelze si to moc odargumentovat. Já vycházím asi z víry v něco jako TĚLODUCHA. Tedy systém, kde hybatel hmoty má sám vždy hmotný základ, ale u člověka se dokáže osamostanit ve své funkcionalitě od závislosti na externích vlivech (hmotných inputech) a může jednat a reagovat již výhradně na stav a úroveň vlastního poznání.

Jak tady píše jeden pán pod námi: Člověk denně vůli ohýbá a překonává své základní potřeby. Nu ano, protože někde v něm vznikla jiná velmi silná potřeba tak učinit a její saturace má u něj vyšší prioritu než saturace zmiňovaných potřeb základních. U člověka zkrátka může vzniknout silná "výhradně člověčí" biomolekulárně však podmíněná potřeba postavit se svým biologicky vrozeným a přirozeně (zvířecky) získaným potřebám jen z toho jediného důvodu, že už poznal, že to je možné, a rozhodl se chtít tak učinit, aniž by jej k tomu cokoliv de facto nutilo.

Moc děkuji za vlastní posun úvah v tomto dialogu s Vámi.