Těžko se mi v té polemice pokračuje, neb si nejsem jistý do jaké míry se liší jen naše slova, a do jaké to, co máme skutečně na mysli. Já se obávám, že si nerozumíme a potřeboval bych velký prostor to vysvětlit. Ten nemám, tak jen v základu:
Potřeba je každý (jakýkoliv) stav biomolekulární nerovnováhy či suboptima někde v organismu. Mohli bychom hovořit i o biomolekulární frustraci. Na existenci zjištěné potřeby organismus reaguje "tenzí" či "chtěním" tedy pocitem. To je už procesní záležitost. Pocit jej vede dále k rozhodování a rozhodnutí (vědomého nebo podvědomého) zda bude nějak reagovat či ne. (Zda se pokusí saturovat zjištěnou potřebu a nastolit lokálně stav biomolekulárního optima.) Pokud k reakci dojde jedná se o pokus o saturaci potřeby. Pokud k reakci nedojde, je intenzita potřeby buď ještě slabá, nebo k ní nedojde v důsledku jiných existujících potřeb organismu s vyšší prioritou své saturace.
Tento princip nelze "vtěsnat" do té vaší analogie s firmwarem a aplikačními programy. Má jinou povahu. Neexistuje lidský organismus a na něm nezávislý jeho uživatel. Lidský organismus je sám svým uživatelem. Ve Vámi použité analogii se uživatel nezmění spuštěním aplikačního programu. Lidský organismus se ale svým chováním biomolekulárně sám mění (stává se po materiální stránce jiným uživatelem nejen jiným biologickým strojem).
Ale jak říkám nedokáži to poprat v takto malém formátu a bez obrázků a schémat. Nicméně mi to pomohlo si ujasnit, v čem je háček při srozumitelné interpretaci té základní myšlenky.
Re: Re: Re: Re: Něco mi tam nesedí
Jeník | 21.07.2016