Zabýval jsem se otázkami rozdílu člověka od zvířete pohledem trošku jiných, ale v podstatě souladných evolučních principů a v určitém ohledu si myslím, že výše uvedený závěr není buď správný, nebo je opravdu velmi neforemně formulovaný. - Je to závěr, že člověka od zvířete odlišují priority a jejich hierarchie "čo je čomu podriadené".
Především bych upřesnil, že základním stavebním kamenem psychiky organismu jsou POTŘEBY (hmotný základ) a teprve poté vedle až stojí jejich vzájemné priority (procesní základ projekce hmoty/potřeb do vlastního jednání/chování organismu).
Člověk i zvířata mají své potřeby. Jejich priority jsou zajisté různé u každého zvířecího i lidského jednotlivce (hierarchie potřeb). Vyčlenit člověka jako druh, který jediný může nabýt určitou specifickou hierachii (priority) svých potřeb, znamená tvrdit, že takové specifické hierarchie nejsou zvířata (nikdy, žádná) schopny dosáhnout. Pro takové tvrzení těžko existují důkazy. Je to podle mne účelově přiohnutá argumentace, aby ta hranice někde byla vidět a konečně "vylezla".
Přestože nic není úplně jisté, mnohem více lze podle mne vidět, pozorovat a souhlasit s jiným klíčovým rozdílem mezi člověkem a zvířaty, který skutečně leží ve stejné oblasti - tedy v hierarchii potřeb. Svou podstatou je však poněkud jiný. Zvířata jsou schopna změnit svou hierarchii potřeb (a tedy následně poté své chování i stroj psychiky) pouze na základě hmotných vlivů a konkrétních zevních či vnitřních (hmotných, pozorovatelných) skutečností, na které změnou priorit svých potřeb reagují.
Člověk je jediný tvor na světě, který může a dokáže změnit své potřeba nebo jejich priority na základě výhradně vnitřní-nehmotné motivace. Rozumějme tomu tak, že pouze člověk si dokáže nejprve říct: "Teď se stanu lepším!" a pouze na tomto myšlenkovém základě svým vědomím začne následně zkoumat své potřeby a jejich priority, aby poté sám přijal a provedl opatření ke změně svých potřeb nebo jejich vzájemných priorit. Zvíře tohle udělá jenom tehdy, pokud se mu něco stane.
Jiným úhlem pohledu lze de facto totéž popsat tak, že pouze člověk se mezi živočišnými druhy vyznačuje tím, že je schopen cílevědomě změnit své potřeby a jejich priority pouze v důsledku úrovně poznání, které obsáhl, aniž by toto bylo již spojeno s konkrétními zevními či vnitřními hmotnými skutečnostmi, které by takovou změnu iniciovaly.
Ale pravdou je, že formulačně se v tom také ještě motám jako nudle v bandě. Chce to, aby si to ještě trochu sedlo a "vytříbilo se to".
Něco mi tam nesedí
Jeník Jenislav | 21.07.2016