Re: co bolo teda pred tym

Hox | 18.07.2016

Přesnější by bylo napsat "začalo polatinštování/katolizace", i když navenek to jakoby zůstalo pravoslavím. Agrese na 1., 2. , 3. prioritě. Předtím bylo pravoslaví, byly slovanské církevní texty v rodném jazyce: Apoštol, Žalmy. O bibli nikdo neslyšel.
Podle všeho byla v 17-18 století na větší části Evropy a Asie občanská válka, katolicismus proti pravoslaví (na různých místech ale nazývaných různě, např. ariánství, víra Katarů, Albigojců atd.), Evropa tehdy přišla o 1/3 obyvatel celkově v některých regionech zmizely 2/3 obyvatel - bez zaznamenaného hladomoru, morových epidemií, větších válek a přírodních neštěstí nebo jiných důvodů, které by to vysvětlovaly. Braniborsko mělo v roce 1676 - 20 milionů obyvatel, o několik desetiletí později - 6 milionů.

V roce 1676 byl v Moskvě otráven car Alexej Michailovič, stoupenec pravoslaví, a byl odstraněn patriarcha Nikon, který také bojoval proti latinské herezi - proběhl prozápadní převrat organizovaný z Evropy. Pro chápání dění je třeba vědět, že Evropa tehdy byla v závislém podstavení na Moskvě, platila daň, což se jim pochopitelně nelíbilo. Dnes sice historie říká něco jiného, ale dobové dokumenty to potvrzují jasně. V Rusku vypukla občanská válka, v historii odražená jako povstání Stěnky Razina a "sedlácká válka" (v ruštině "kresťanskaja vojna" = křesťanská = pravoslavná válka, válka o Pravoslaví). Jako o religiozní válce se o ní mluví i v dobových evropských dokumentech, a z nějakého důvodu se celá Evropa třásla, jak to dopadne - protože pokud by převrat neuspěl, evropská "elita" by to pocítila na vlastních hlavách. Občanská válka probíhala v letech 1676-1682, přičemž na straně latiníků bojovali žoldáci z Evropy. V roce 1682 pravoslavné síly opět dobyly Moskvu, pobili bojary-zrádce, obnovili předchozí dynastii a nastoupil opět pravoslavný patriarcha, ale v roce 1685 se povedlo prozápadním provést druhý převrat a nastala nová válka, kde armáda na straně spiklenců byla z 90% tvořena Evropany (proto úbytek obyvatel). Rozsah byl ohromný, jak územní - bojovalo se na území velkém jako Evropa, tak početní - bojovaly proti sobě statisícové armády. Tehdejší chování interventů si nic nezadalo se zonderkomandy hitlera, jedna z epizod, která "nějak" z oficiální historie zcela vypadla, je například vyvraždění všech 100.000 obyvatel města Astrachaně kvůli podezření, že se mezi nimi skrývá právoplatný potomek předchozí pravoslavné carské dynastie.

Poté, co v roce 1682 byl první převrat smeten a obnoven pravoslavný pořádek, následovala reakce - v roce 1683 se sjednocená Evropa pod Vídní nebránila před Turky. Po druhém převratu v r. 1685, kdy byla na moskevském trůně opět loutka Evropy a jezuitů, nastala další občanská válka trvající do roku 1689, kdy byli z Ruska opět vyhnáni všichni Evropani, a která se v historii odrazila jako podivné "krymské" a další pochody Petra I. V roce 1686, v situaci kdy se zdá že převrat se podařil, evropská loutka na trůně uzavírá tzv. "věčný mír", nyní oficiálně s Polskem, reálně se Svatou říší Římskou a Evropou celkově, tj. věčné potvrzení osvobození Evropy od závislosti na moskevském trůně. Porážka "turků" pod Vídní se považuje oficiálně za "poslední bitvu středověku" a "věčný mír" za mega-významnou událost, což sedí, pokud pod "středověk" chápat závislé postavení Evropy na Moskvě. Mnohé to vysvětluje i v strachu a nenávisti Západu k Rusku dodnes.
Ve skutečnosti ale Vídeň dobyta byla a v letech 1683-1686 byla pod kontrolou Moskvy, o čemž svědčí dobové rytiny, kde na je hlavní katedrále pravoslavný půlměsíc namísto kříže, a hlavně pak artefakt dodnes vystavený ve vídeňském muzeu, "figa Sulejmanovi" - https://goo.gl/Sii6Ol , která je ale umístěna na pravoslavném půlměsíci, který sundali z víděňské katedrály – a pokud vyryli vítězné gesto na pravoslavný symbol, sundaný z hlavní katedrály, svědčí o tom, že město bylo pod kontrolou pravoslavných sil.
Symbol půlměsíce a osmicípé hvězdy je symbol pravoslaví (před latinizací r.1676), nikoliv islámu, je na spoustě rytin pravoslavných kostelů a chrámů, a na některých fyzicky dodnes.

V Rusku nakonec selhal i druhý latinský převrat, potlačen byl v r.1689, ale situace se zformovala tak, že v Evropě začali uznávat za právoplatného ruského cara svou loutku Petra I. (ve skutečnosti syn pruského kurfiřta Fridricha, později prvního pruského krále Fridricha I.), vybavili ho armádou a Romanovci začali dobývat Rusko od západu, od "Petrohradu", což tehdy byla vojenská báze - oporný bod. Do Moskvy se znovu dobrali podle všeho až v roce 1812, s pomocí Napoleona.
Jak je zřejmé, první Romanovec byl tedy Petr I. "veliký", do té doby vládli potomci Ivana Hrozného.
ps. Romanovci = "Romanoves" (namísto "Romanovs"), jak se o nich referovalo v prvních dokumentech, znamená "Noví Římané" (RomaNoves), a v pravoslavných textech do 17. století se Rusko označuje jako (několikátá v pořadí) "Romejská říše" (nikoliv římská), což bylo chápáno současníky jako "říše ochránců pravoslaví". Pomník Mininovi a Požarskému v Moskvě je sousoší podle všech kánonů toho co dnes známe pod názvem antika a zobrazuje antické postavy, Romanovci se ještě do konce 18. století rádi stylizovali jako „antičtí“ císaři (cézaři).
K dokreslení mozaiky je třeba ještě dodat, že Anglie Stuartovců do převratu Viléma Oranžského (1688) zachovávala loajalitu Moskvě a pravoslaví, stejně jako Francie, kdy francouský vládce označil pruského vládce (kurfiřta Fridricha, pozdějšího prvního krále Pruska - po úspěchu akce) jako "nejproradnějšího ze všech vazalů" a rozpoutal proti němu válku.

V roce 1692 odplouvá Petr z Amsterodamu s flotilou 60 nejmodernějších, právě postavených bojových lodí a po zuby ozbrojenou posádkou, poté co dobývá Narvu a další pevnosti ve Finském zálivu a vytváří oporný bod, tato flotila z historie navždy mizí (jednoduše se vrátila vlastníkům do Holandska). Následně teprve Petr začíná stavět loděnice a své první bojové lodě.

Uvedené nijak nezapadá do tradiční historie, proto několik faktů, které také nijak nezapadají do tradiční historie:

Do konce 17. století byl v Evropě velmi rozšířený žánr "zápisky z Moskovie / z Moskvy", ačkoliv toho bylo spoustu zničeno, zachovala se spousta knih: italů, francouzů, němců, angličanů, holanďanů, švédů, španělů, .... kdo tam jen nebyl. Tyto zahraniční poznámky, knihy, deníky jsou dnes v podstatě jediným hodnověrným pramenem o reálné tamní situaci - romanovcům se nepovedlo vše zlikvidovat a přepsat tak, jak u sebe doma. Vzniká otázka: co že se tak všichni Evropané hrnuli do "toho barbarského" Ruska? Na službu do metropole. Něco jako "zápisky Angličanů z Paříže, Němců z Paříže, Francouzů z Berlína atd.", pokud se vyskytuje, tak v mnohem menší míře, všichni se hrnuli do Moskvy. Také "zápisky Rusů z Evropy" ve středověku je neexistující žánr.

Do r. 1676 se v celé Evropě razily speciální mince tzv. Jefimky, které se na území samotné evropy ale k ničemu nepoužívaly, ale v obrovském množství se vozily do Moskvy přes Archangelsk a Baltik, čímž se zabývali Benátčané, později Anglie. V Rusku se pak kontrolovaly na pravost, tavily a razily se znich kopějky. Jefimky = standardizované mince (váha, čistota) pro odvod daně metropoli. Tzv. hanzovní liga ve středověku byly města pro sběr a odvod této daně, tj. pokladní města. (v tradiční historii nesmysl - "svobodné města" a "svobodná liga", přičemž města jsou v různých státech, které spolu často bojují). Jefimky se razily v různých státech, přičemž na jedné straně bylo domácí označení a na druhé vždy imperský erb Moskovie.

Etiketa a tituly byly ve středověku vše, za porušení etikety se občas i vedly války, vážné důsledky to mělo vždy. Nesprávně uvedený titul svůj nebo cara = pokušení na suverenitu, pokus o separatismus. Z dobových dokumentů vyplývá, že evropští poslové museli před ruským carem provádět složité rituály, dotýkat se čelem země atp., zatímco poslové cara k evropským vládcům se mohli chovat jak chtěli a nic jim nehrozilo. Je například dochován dokument kde se uvádí, že posel ruského cara (kterého v Evropě 17. st. označovali výhradně "Emperor") k španělskému dvoru seřval místního regenta za to, že maloletý následník si dovolil během příjmu posla nasadit pokrývku hlavy, načež domácí spěšně zařídili, aby se incident neopakoval. Pokrývka hlavy ve středověku = symbol moci, hierarchie.

Po roce 1676 a válkách a obč. válkách v Rusku, Petr I., tvářící se pro Evropu jako právoplatný ruský car (ale kontrolující jen malou část Ruska), vysílá posly k evropským panovníkům s žádostmi o peníze, je zdokumentovaná žádost ke Španělsku o několik milionů zlatých Jefimek - obrovská suma v té době. Španělský panovník odmítá s tím, že se špatně daří a pokladna je prázdná. V rámci tradiční historie nedává smysl ani proč by Petr měl chtít tak obrovskou sumu od španělska, ani proč by jim Španělsko mělo dávat. V této verzi: zkouší "pokračovat v tradici", Španělsko cítí že se změnila doba a platit už není třeba, odmítá, ale samotnému požadavku se nediví.

Ještě co se týká Anglie, Holandska a svržení Stuartovců v r.1688 holandským Vilémem Oranžským („Slavná revoluce“ - https://goo.gl/4aOWz6 ). Do revoluce Anglie podporovala Moskvu a původní dynastii. Holandsko tehdy bylo centrem řízení GP, stejně tak v jisté míře i Benátky. Po „Slavné revoluci“ se začíná řízení GP přesouvat do Anglie a začíná se formovat rusofobní Anglie, kterou známe dnes, v roce 1692 je založena Bank of England, první soukromá "centrální banka" s právem emise státních peněz.

Britská libra = libra (váhová jednotka) „šterlinků“. Co byly „šterlinky“? Nejrošířenější je teorie Waltera de Pinchebeka, podle níž se dříve používal název „Easterling silver“ (stříbro východních zemí), který označoval stříbro čistoty 925, ze kterého se v severním Německu razily taléře. Tu oblast pěti měst Angličané nazývali „Easterling“, to jsou ony Hanzovní města. Libra šterlingů je váhové označení stříbrných mincí, které anglické společnosti dopravovaly do Moskovie z Hanzovních (výběrčích) měst (Anglie měla tehdy výhradní právo na obchodní kontakt s Moskovií). Přitom anglická libra (453.59 g.) se rovná 16-ti taléřům (cca 28.4 gr). Tento systém dovoloval lehce určit čistotu a váhu taléřů: na jednu stranu vah se dávalo librové závaží, na druhou 16 mincí. Pokud váha seděla, stříbro odpovídalo slitině 925 a získávalo povolení na odvoz do metropole. Na mince se nanášela ražba „16 SS“, to znamená 16 Sterling Silver v jedné libře, a razila se imperská značka v podobě Jezdce – erbu Moskvy - https://goo.gl/AdWizH .
Tyto „16 SS“ mince dnes historikové interpretují jako datum ražby, ale je zřejmé, že je to „16SS“ nikoliv „1655“: https://postimg.org/image/ok8ybzopz/

Zajímavé je i jméno, přesněji přídavek ke jménu Vilém, v orig. Wilhelm: WilHelm, WilGelm, což se dá vyložit jako "získat moc". Ke jménu si to přidal syn pruského kurfiřta Fridricha, poté co se ten stal v roce 1701 prvním pruským králem. Mnoho záhad ruské oficiální historie vysvětluje i fakt, že Petr I. byl synem pruského kurfiřta Fridricha se Sofií Šarlotou (jednou z dcer otráveného cara Alexeje Michajloviče) a bratrem pozdějšího pruského krále Fridricha Viléma I., který se narodil v r. 1688.

Přidat nový příspěvek