Díky za reakci, shodneme se že platí staré známé - ráno moudřejší večera ?
Nicméně Vaše představa implicitně předpokládá existenci vyhodnocovacího mechanismu/algoritmu, který je naprogramován na homeostázi mezi organismem a prostředím. Kde se vzal ? Jak vypadá tento algoritmus? Kdo "řekl" , že např. kyslík ano a dusík ne ? A jaké struktury a s jakou priodicitou/hodinami vlastně provádějí tuto optimalizaci/přizpůsobování se okolním změnám ? K čemu míří hledání odpovědí na tyto další a další otázky ? Míří k nutnosti minimálně teoretické, hypotetické akceptace modelu, ve kterém nutně existuje (nad projektovaným systémem výše stojící) projektant, konstruktér, tvůrce, programátor. A jestli tohle připustíme, potom se nám otevírají nové, neskutečně grandiózní možnosti, jak světu rozumět.
P.