V podzemních prostorách chrámů starověku byly symbolicky umístěny černé sochy Isidy, ze kterých s příchodem křesťanství se staly v příslušných oblastech černé Panny, exoterně pak byly sice křesťanské, esoterně vlastně pro mnohem uzší okruh znalých ale znázorňovaly dále "temný" ženský či lunární princip, v hermetismu primu matérii, prvotní zemi, což příslušná ženská božstva - uváděná už výše jinými diskutujícími a v článku - personifikovala v různých kultech obdobně. Originální černé Madony - původní Isis - byly postupně nahrazeny "košer" Pannou Marií /která ovšem na vyobrazeních s oblibou stává na srpku půlměsíce, Luny/, ale kde se takové zpodobnění zachovalo, bylo postupně bráno jako zvláštní, často s připisováním zázračné moci ze strany křesťanských věřících. "Kult" černé Madony se znalostí jejího hermetického významu se udržoval dlouho v komunitě stavitelů a kameníků a navazujících společností zasvěcenců - zvláště mezi elitami - až do sklonku gotického období a mezi svými přežívá dodnes. A tím myslím osoby s hermetickým výkladem světa a nikoliv zednáře - sociální inženýry, kteří původní výklady zdiskreditovali a zdeformovali k nepoznání.

Kult Panny, Ježišovy matky, bohorodičky, pak křesťané začali šířit, když to řeknu syrově, protože ve Svaté Trojici Otec, Syn a Duch svatý, jim jaksi vypadl ženský princip jako protipól (Lunární : Sluneční, a pod.) mužského jakožto základní polarity světa, z níž vycházely všechny dosavadní kulty a výklady světa, z nouze ctnost své doby, neboť takto znovu do systému připojený ženský princip je umístěn poněkud asymetricky.