No, přesně takoví byli moji rodiče, angažovali se velmi, možná až moc, pochopitelně zadarmo. (Do nějakých 30 let jsme to se ženou dělali také tak a za značné části i stále děláme.) Ale jak říká Sokrates - Sofrósyné - Uměřenost je nutná. Ono mezi těmi ostatními také musíte vybrat kolik času jim věnujete. A je tu také rodina.
Naši se vraceli domů až po osmé, nekupovali nám drahé věci (měli jsme kapesné 5 Kčs týdně, abychom se naučili zacházet s penězi, to se dnes už moc nenosí) a říkali, že lidé jsou ve své většině dobří. Nevím, myslím, že nám to se setrou nevadilo, jsme samostatní a odolní. Vyrůstali jsme v přímém každodenním kontaktu se stejně starými dětmi všech vrstev populace. Někdy to bylo i tvrdé. Dnes se dětem příliš umetá cestička.
Moji předkové jsou horalé a ti jsou zvyklí myslet na druhé a pomáhat si, snad ve mě také něco z toho zbylo.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: To podstatné ...
Sio | 09.07.2016