Myslím, že to vcelku chápu. Na 100% to asi nejde.
***
Ta první část:
"Když napíšu např. že seberealizovaný Člověk myslí srdcem a nikoliv mozkem, tudíž mj. ví, že není tím, za koho ho považuje okolí a ví, že skutečnost/realita existuje uvnitř bytosti a nikoliv vně jí. Ví, že není smrtelným tělem/osobností s běžným občanským jménem, ale že je neosobní, nesmrtelnou, parciální částí vyššího, nadřazeného systému, chcete-li Boha."
- připomíná mi to meditace átmavičáry (kdo, nebo co jsem já?)
- také knihy typu o Vyšším vědomí, Vyšším Já, Tvůrčí představivvosti
- ale také se to asociuje s kybernetickými modely, představou, že člověk funguje analogicky (ne stejně) jako počítač, tj. má otevřené komunikační kanály (minimálně 5 smyslů, spíše ale více) a v jeho hlavě je jen odraz reality, model, protože veškerou realitu do ní přes ty kanály nedostane.
- v souvislosti s tím také onen komunikační kanál s Bohem, či jak TO nazvat, název není důležitý. U mě se realizuje skrze tvůrčí představivost, představa něčeho, co už JE se realizuje s určitým zpožděním. Dokázat to nejde. Dokonce ani sám sobě to nemohu s jistotou dokázat, ale jsou tu indicie.
Momentálně mám jednu velmi fatální představu, která buď vyjde nebo ne, ale o té nechci mluvit, je to příliš osobní.