Skutečně dobrý pedagog musí být nadán určitými návyky, znalostmi, zkušeností a schopností vcítění.
Člověk se musí docela dlouho učit od života, aby se stal dobrým pedagogem. Někdy se najdou vyjímky, pokud má velmi moudré a vyspělé rodiče, popřípadě prarodiče a je zároveň nadán vysokou inteligencí a schopností empatie (vciťování)
Jedna hodně stará učitelka mi vyprávěla příběhy dvou žáků, kteří platili za hloupé grázly. Jeden byl prostě hodně temperamentní a často se pral. Musela přesvědčovat své mladší kolegyně, ať to s ním nevzdávají. Nakonec vystudoval vysokou a stal se sám učitelem. Druhý jen tak seděl a nic nedělal. Učitelé si ho nevšímali a on prostě vyučování proseděl. Ta paní učila výtvarnou výchovu a dostal se k ní až v 6. třídě. Na hodinu si nepřinesl nic. Ani papír, pastelky. Bylo vidět, že předchozí pedagogové to s ním vzdali a prostě si ho nevšímali. Přinesla mu z kabinetu papír i pastelky a ukázalo se, že umí malovat obstojně. Stal se z něj dílovedoucí na kovárně.