Děkuji ti. Mám skoro stejné názory a tak jsem ráda, že nejsem sama.
Ohledně slovenského "odseparování" - nic vám v současnosti nevyčítám a z dnešního hlediska si myslím, že tato zkušenost byla pro vás i velmi důležitá. Dokázali jste si, že jste schopní přežít sami - i když jste vlastně součástí EU jako my.
Ohledně r. 93 jsem se dočetla, že Slováci byli proti další kandidatuře Havla a s jejich přítomností v parlamentu by prostě Havel neprošel. Takže "naši" raději volili "rozvod", aby si Havla prosadili. Jestli se tomu dá věřit, pak je "slovenská vina na rozvodu" r. 93 velmi sporná. :)
Nevyčítám ani "doplácení" - i když... spíš se o to snažím. :) Vytahuju to jen tehdy, když se dočítám takové nesmysly, že jsme si za 1. republiky "přestěhovali slovenský průmysl do Čech, protože Slovensko bylo průmyslově vyspělejší".
Snažím se nic nevyčítat, protože chápu, jak životně důležité bylo pro 1.republiku srovnat životní úrovně a infrastrukturu po celém území (a to i na Podkarpatské Rusi).

K legionářům:
Ti "židozednáři" byli ve vládách celého tehdejšího světa - viz Udo a jeho příspěvek.
První našinci, na stranách Ruska za 1.války, byli usedlíky v Rusku nebo na dnešní UA (Volyň, Halič, Kyjev). Bylo jich tam docela dost - uvádí se, že až 70 tis.
Kdo měl občanství R-U, snažil se přijmout ruské občanství, aby nemusel narukovat za R-U. Ti tvořili základ - a teprve pak přibývali "zběhové" z řad armády R-U.
Z našich se utvořila síla přes 100 tis. mužů (čísla se také různí, těch 100 tis. je minimum). Navíc vojáků, prošlých ohněm - tedy s bojovými zkušenostmi. Po r. 1917 - viz "revoluce" - nastal v Rusku takový chaos, že naši se jevili jako velmi podstatná síla, schopná zvrátit vývoj. Tehdy však ještě platil Masarykův rozkaz - nevměšovat se do vnitřních záležitostí Ruska.
Je dobré mít na paměti, jak moc složitá situace to byla. Válka ještě neskončila, v Rusku revoluce a dělení na "bílé a rudé", navíc separace Ukrajiny s Petljurou a naše vlastní republika ještě neexistovala (právě z tohoto důvodu se naše legie staly součástí vojska Francie). Zjednodušeně:
Od Brest-litevského míru (3.3.1918) se pobyt našich legionářů značně zkomplikoval. Tam bylo totiž i ustanovení, že Rusko ze svých území "odsune" všechny ozbrojené jednotky jiných mocností. Takže - našim hrozilo, že budou vydáni R-U a co by je jako "zrádce" čekalo, je jasné.
Pak bylo mocnostmi rozhodnuto, že naši se budou vracet magistrálou. Mezi tím 28.10.1918 vznikla naše republika a 11.11.1918 oficiálně skončila válka.
A velmi důležitá je z hlediska osudu našich legionářů Versailleská mírová smlouva (spíše její předjednávání), kde tehdy padla myšlenka, že by se legionáři mohli spojit s Děnikinem a "přinést obrodu Rusi a vrátit se domů jako vítězové a obroditelé". Masaryk tehdy poslal legiím telegram, že " dočasně musí zůstat a touto obětí posílí pozici našeho národa na mírové konferenci".
Komplikace a chaos provázejí celou naši "sibiřskou anabázi". Legie také projdou několika "reorganizacemi" a to takovými, že někteří chtějí žalovat Beneše a Štefánika, že "z dobrovolnického vojska udělali žoldnéře".
Morálku a duch legií také značně pokazili "naverbovaní" zajatci ze zajateckých táborů (po založení ČSR). Mezi našimi se totiž ocitli i Maďaři, Poláci, Rumuni..., narození na našem území a ti neměli nejmenší zájem bojovat za cokoliv (včetně některých našich).
Celou složitou a zoufalou situaci vojáků vystihuje "počeljabinské" heslo: "Nevěřte nikomu, věřme jen sami sobě."
Pjakin nám vyčítá zradu Kolčaka, ale nejen, že rozkaz byl vydaný francouzským vrchním velitelem, ale naši nechtěli mít s Kolčakem moc co do činění už od samotného počátku. Když Kolčak vyvraždil skoro celé tehdejší Ústavodárné shromáždění (KOMUČ), na protest se část našich stahují z boje a probíjejí se Sibiří "proti všem".
Z toho je vidět, že s legiemi byla sehraná nečistá mocenská hra. Vinit z toho vojáky - nebo vůbec - zavrhnout plošně legionáře jako "teroristy" - je nespravedlivé, hloupé a krátkozraké.

Ucelený pohled na legie v Rusku:
http://www.karelvasatko.cz/historie-ceskoslovenskych-legii/odborne-clanky/ruske-legie/vseobecne-k-cs-legiim-na-rusi