SSSR ze svých nemnoha spojenců podtrhl pobaltské země, kterým následkem paktu R-M byla vnucena Smlouva o obraně a vzájemné pomoci. Německo se na základě paktu R-M vzdalo své zájmové sféry v těchto zemích a dokonce učinilo kroky k vystěhování tam žijících Němců.
V případě útoku na Polsko se ze strany SSSSR jednalo o porušení smlouvy o neútočení, ne o spojenectví.
Sovětsko-polská smlouva o neútočení platila dle dodatku z roku 1935 do konce roku 1945.

Německo Polsku obdobnou smlouvu o neútočení v dubnu 1939 vypovědělo, v případě napadení Polska Německem se tedy nejednalo o porušení smlouvy, což nic nemění na tom, že ta akce v Gliwicích byla prasárna a samotné napadení rovněž.

SSSR si na základě paktu R-M de facto připojil zpátky území ztracená v důsledku WWI a následných konfliktů.
Když Trockij nechtěl při jednáních v Brestu podepsat německé územní požadavky, odpověděl mu Lenin, ať podepíše s dovětkem:,,Teď potřebujeme mír, potom si ta území vezmeme zpět."