Pokračování:

Od začátku:
Vycházíme z toho, že Stalin trockista nebyl a spiknutí mělo za cíl jej odstranit za přispění Hitlera, který měl útokem na SSSR a porážkou jeho armády způsobit v SSSR krizi ve vedení země a umožnit odstavení Stalina.

Za těchto okolností musel být členem spiknutí (nemusel být vůdcem) Žukov, protože rozkazy nikoho jiného než náčelníka GŠ by velitelé okruhů neplnili. A nikdo nižší by nedokázal vytvořit na frontě stav vedoucí spolehlivě k porážce DRRA. Ale ani Žukov nemohl vydávat žádné rozkazy mimo rámec daný Timošenkem a Stalinem. Důležitější rozkazy spolupodepisoval i některý z nich. Každý rozkaz na této úrovni má číslo, datum a čas vydání a píše se na něj i čas předání podřízeným stupňům velení a konkrétně komu má být doručen. Odesílatel i adresáti si rozkazy archivují. Rozkazy se odesílají duplicitně dohlížitelům NKVD ve funkci členů vojenských rad příslušných okruhů, armád, sborů a divizí, aby se posichovalo správné doručení, předání a provedení. Kdyby velitelé udělali něco jinak, než stálo v rozkazu, šlo by okamžitě nahoru hlášení se všemi odpovídajícími důsledky. Velitelé okruhů a armád a jejich zástupci a náčelníci štábů absolvovali v prosinci 1940 v Moskvě 14-ti denní poradu, kde se celá akce podrobně probrala a následně v lednu 1941 byla proveditelnost prověřena při štábních válečných hrách. Takže velitelé věděli v principu o co půjde a nedivili se. Ale neznali přesné datum, ani nevěděli o tom divadýlku na úvod.

Kdyby se po sesazení Žukova z funkce náčelníka GŠ a přeložení k Záložnímu frontu, kdy už se ho ostatní velitelé frontů a armád nemuseli bát, ukázalo, že Žukov nařizoval písemně nebo ústně cokoliv, co by bylo mimo rámec pokynů shora (a po sesazení se to určitě prověřovalo) šel by Žukov ke zdi a ne do Leningradu.

Podle mě celé spiknutí spočívalo v tom, že ten plán někdo ze zasvěcených Němcům práskl. Za peníze, z přesvědčení, že není dobré sovětizovat celou Evropu, nebo proto, že chápal, jakou hru globální elity se SSSR hrají a proč a že se jim to Stalin rozhodl překazit. Ale to by musel být někdo z vlády (rady lidových komisařů), která o tom samozřejmě věděla, tam by se mohl nějaký zakuklený nedobitý trockista vyskytovat. V armádě těžko. To si zřejmě vymysleli právě trockisté, aby svedli hněv na cizí hlavy.

Mimochodem, do toho Leningradu jel Žukov proto, že Stalin potřeboval Vorošilova, který to tam do té doby řídil, v Moskvě, aby se s ním připravil na jednání s britskou delegací (září 1941).

Připomeňme si, že do května 41 byl Stalin pouze generálním tajemníkem strany, předsedou Rady lidových komisařů (tj. vlády) byl G.M. Malenkov, který mu na začátku května tuto funkci uvolnil. Tehdy napsal německý velvyslanec hrabě von Schulenburg do Berlína, že nevidí uvnitř SSSR žádný důvod pro tento krok a že příčinu bude nutno hledat ve vnější politice. Stalin zřejmě chtěl stát osobně a viditelně v čele, tak aby rozkaz k vítěznému osvoboditelskému tažení byl zcela neoddiskutovatelně jeho. Měl by za sebou armádu a NKVD vedené L.P. Berijou, který byl jeho člověk. Po porážce nacistického Německa by mohl se svými zbývajícími oponenty zatočit jak by chtěl, případně je likvidovat po jednom hned jak by se něčeho dopustili.

Porážka DRRA nebyla způsobena tím, že by byla DRRA slabá, ve skutečnosti byla daleko silnější a lépe vyzbrojená než Wehrmacht, ale tím, že jednotky byly rozmístěny ve výchozích postaveních pro útok těsně u hranice, místo toho, aby byly v určitém odstupu od hranice zakopány v obraně. Toto bylo provedeno na rozkaz z GŠ. Plus jim GŠ zakázal se bránit (odpovídat na provokace), kterýžto rozkaz byl odvolán až 23.6.odpoledne!!

Jestli jste byl na vojně, tak určitě víte, jak velký je rozdíl mezi obranným postavením jednotky a výchozím postavením před útokem. Přechod armády z postavení před útokem do polní obrany je i v míru a na stejném místě práce na týden a více, než se vykope, zakope a zamaskuje všechno co je třeba, přičemž ještě další nejméně týden předtím musí celé velení rekognoskovat terén, sejít se na poradách, stanovit rozmístění jednotek, vypracovat příslušné rozkazy, zakreslit všechno do map a předat jednotkám. Provádění téhož pod tlakem útočícího protivníka vede k velkým ztrátám a nemusí se to povést.

Proto se plány obrany vypracovávají předem, často v několika variantách, a příslušné práce se v rámci výcviku provedou také předem, takže v situaci, kdy hrozí nepřátelský útok, nebo už začal, tak velení vydá jenom rozkaz zaujmout obranu dle příslušné varianty plánu, velitelé rozlepí příslušné obálky a všichni vědí, co mají dělat. Vyšší velitelé DRRA byli všichni veteráni, kteří toto dobře znali. Do obsazení Polska na podzim 1939 se tyto principy neochvějně dodržovaly a na hranici byla vybudována příslušná obranná postavení – viz Stalinova linie.....

Jediné logické vysvětlení, proč DRRA toto neměla připraveno a takto se nechovala po postoupení na novou hranici, které kdy kdo předložil, je vysvětlení předložené V.B. Rezunem (alias Suvorovem). Vysvětlení typu, že všichni ruští velitelé až po Stalina včetně byli neschopní a důvěřiví blbci je hodno tak Alfreda Rosenberga.

Nějaké obranné postavení na nové hranici (která byla navíc delší) vybudovány byly, ale ne v hloubce obrany, jako obvykle, ale u samé hranice, aby to Němci viděli, že DRRA sice neustále přisunuje další jednotky, ale buduje obranu. Původní obranná linie byla odzbrojena a přestali ji udržovat v bojeschopném stavu. Prostě si věřili a mysleli si, že už ji nebudou potřebovat. Rovněž byly rozpuštěny a odzbrojeny předpřipravené partyzánské oddíly v pohraničí SSSR.

Poté, co Německu vyhlásila Francie a Británie válku kvůli útoku na Polsko a Němci je na jaře 1940 porazili, Francouze donutili kapitulovat a Brity utéct a zanechat na bojišti těžké zbraně, mohl soudruh Stalin spokojeně konstatovat, že plán vychází a vydat rozkaz k rozpracování útoku na Německo, což v červnu 1940 učinil. Plán se vypracovával postupně a postavení jednotek se měnilo taky postupně, aby to nebylo tak vidět. Proto taky řval Čujkov, který nebyl zasvěcen a nové rozmístění jeho armády se mu jevilo naprosto nesmyslné. Jenže o umístění každé divize a armády rozhodoval GŠ.

Doložili jsme, mj. i Muchinovým článkem s citáty vzpomínek velitelů na činnost těsně před napadením, že se ve všech okruzích na západní hranici, tj. v Pobaltském, Západním, Kyjevském a Oděsském, přesouvaly prvosledové jednotky až těsně k hranici a že Žukov, v té době náčelník GŠ, potvrdil, že je to na jeho rozkaz. Nad veliteli vojenských okruhů (ve válce to byli velitelé frontů) už byl jenom GŠ vedený Žukovem, lidový komisař obrany S.K. Timošenko a Stalin.
Čili výchozí postavení těsně podél hranice byla zaujímána podle předem připravených plánů a na rozkaz GŠ, kdežto činnost po německém útoku byla naprostá improvizace. Žádné použitelné plány obrany vyšších jednotek vypracovány nebyly. Dokonce se přechod do obrany na vyšší úrovni ani necvičil. O tom, že by nějaká vyšší armádní jednotka v prvním sledu postupovala po německém napadení podle plánů shora jsem nikdy neslyšel ani nečetl. Buď improvizovali podle sebe, nebo se snažili plnit chaotické Žukovovy příkazy k přechodu do protiútoku. Rozkaz k přechodu do obrany došel asi až pátý den války.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozmístění jednotek prvního sledu do postavení vhodných k okamžitému útoku přes hranici na západ, ale krajně nevhodnému pro obranu před takovýmto útokem, v situaci, kdy bylo nade vší pochybnost známo rozmístění všech divizí protivníka podél hranice, museli nařídit, nebo alespoň odsouhlasit Stalin a Timošenko.
A určitě věděli proč to dělají. Oba byli staří válečníci, rizikovost takového rozmístění sil jim byla známa. Přesto to udělali. Zřejmě nepočítali, že tam ty jednotky budou dlouho. Před víkendem je tam přesunuli, v sobotu vydali rozkaz o zřízení frontů a přechodu na válečný režim (viz vyvedení velitelských stanovišť z mírové dislokace do předpřipravených polních stanovišť), v neděli divadýlko a v pondělí by se vyrazilo vpřed, vyhlásila by se mobilizace a osvoboditelský pochod by mohl začít.

Aby mohli Stalinovi podvrhnout nepravdivé informace o Německu a o německé armádě, na jejichž základě by se takto rozhodl, to by museli být trockisté a spiklenci kromě Žukova i S.K. Timošenko a jejich předchůdci ve funkci v letech 1939-40 K.J. Vorošilov a K.A. Mereckov a dále velitel rozvědky F.I. Golikov. Ten hlavně. Pokud by se po německém útoku podvržení nepravdivých informací ukázalo, tak by z toho soudruh Stalin následně vyvodil příslušné důsledky. Ale nestalo se jim nic.

Ale ani tak by Stalinovi nemohli nasadit do hlavy myšlenku, že využije Hitlera, jeho rukama rozvrátí celou kontinentální Evropu a až bude Hitler v očích všech tím největším a nenáviděným zloduchem, tak na něho ušije takovouto boudu a za potlesku zbytku světa a porobených evropských národů zvláště s Hitlerovým režimem skoncuje. Protože nejprve musela vzniknout tato myšlenka (už ve 20.letech – po přečtení Hitlerova veledíla) a teprve potom mohla být vytvořena situace vhodná k její realizaci.

Samotný plán nijak fantastický nebyl a popíšu ho podrobněji:
Připomínám, že v Evropě mimo jejích okrajových částí mělo silnou armádu už pouze Německo. Armády poražených zemí byly rozpuštěny a jejich výstroj a výzbroj používali Němci. Armády německých spojenců, tj. Slovenského štátu, Maďarska, Rumunska a Itálie nestály za mnoho, viz jejich nemalý podíl na katastrofě (z pohledu Němců) u Stalingradu. O Řecku a Africe nemluvě. Navíc nejbojeschopnější části těchto armád stály na sovětské hranici také (kromě Italů, kteří byli v Africe). V okupované Evropě sice byly ještě další německé jednotky, jenže ty vykonávaly spíše zastrašovací funkci vůči obsazeným zemím a měly minimum těžších zbraní (k čemu taky). Dále byla v Holandsku a ve Francii ještě pořád část Luftwaffe a PVO, která válčila proti Britům. Kriegsmarine by v odporu proti sovětskému tažení nesehrála významnější úlohu.

První sled, který měl nejlépe vycvičené vojáky a nejtěžší výzbroj měl rozbít to, co stálo na hranici a druhý sled plus zbytky jednotek prvního sledu doplněné mobilizovanými vojáky ze záloh by se valil dál do nitra Polska, Rumunska a Německa. Mobilizováno bylo během 14 dní přes 5 milionů lidí, tedy ještě jednou celá DRRA. V situaci, kdyby jim Němci nezabrali zásoby shromážděné u západní hranice a nebylo by nutno stěhovat průmysl za Ural by bylo i dostatek zbraní a výstroje. Čili Sověti měli na začátku početní převahu 4,5 milionu vojáků ve dvou sledech proti 1,5 milionu Němců a ještě měli 100% zálohu, kdežto Němci měli zálohu jenom asi 20% (z 1,5 mil.). Největší problémy by dělala sovětským vojskům logistika, ale sedm železničních brigád by se o to postaralo. Do Berlína by do zimy došli (mapy byly natištěny až po Brusel), nehledě na to, že středoevropská zima by DRRA asi nedělala výraznější potíže. Kdežto Němci bojovali dosud jenom od jara do podzimu i v Evropě. Ofenzívu jako celek by nebylo jak zastavit, protože v Evropě bylo sice ještě mnoho lidí s vojenským výcvikem, ale málo těžkých zbraní a puškami a kulomety nelze zastavit tanky. Panzerfausty v roce 1941 ani 42 ještě nebyly. Navíc by se aktivovaly ony diverzní skupiny Kominterny a spousta lidí by Sověty vítala jako osvoboditele a pomáhala by jim. Komunisté měli mj. připravené seznamy lidí rizikových pro sovětskou moc, které by NKVD podle těchto seznamů okamžitě posbírala.

Čili v okamžiku, kdy by sovětská vojska ovládla centrální část Evropy (po Alpy a Pyreneje, možná i dále) a naložila s tímto územím podle vzoru Polska a Pobaltí, čímž by se zmocnila celé průmyslové základny těchto zemí a ostatních zdrojů, tak by měly tzv. globální elity průser.

V roce 1941 a 42 by nedokázaly provést ze žádné okrajové části Evropy dostatečně silný protiútok, neboť nejdříve by se tam muselo po moři navozit spoustu lidí, zbraní a materiálu. Sověti by pomocí železnice dokázali navézt příslušné vojáky a zbraně rychleji a tato území by dočistili. Nezapomínejme ani na milion sovětských výsadkářů. Vyloďovací operace na bráněném pobřeží je vždycky o hubu, vylodění v Africe, na Sicílii, u Říma a v Normandii všechny klaply, jenže to byla většina evropských zbraní a vojáků kdesi na východní frontě. Opět by nebylo kde rychle vzít těžké zbraně. Britské tanky a děla zůstaly v Dunkerque (stejně stály v porovnání se sovětskými za prd a bylo jich málo) a americká armáda měla celkem 400 lehkých tanků. Pokračování letecké ofenzívy z britských ostrovů by nemělo takový účinek jako proti Německu, neboť Sověti by německý průmysl rozebrali a odvezli na východ stejně dobře, jako to udělali v reálu po válce. Francouzský, belgický a československý by odvezli taky. Až na to, že by ho nemuseli vozit až za Ural, stačilo by někam ke Smolensku.

No a dál by se vidělo. Soudruh Stalin by měl k dispozici zdroje nejen celého SSSR, ale i Evropy a přepravoval by je po železnici, zatímco globální elity by musely všechno vozit přes Atlantik. Vůči Německu, které spotřebovávalo naprostou většinu svých zdrojů v boji proti SSSR se jim nakonec převahu vytvořit podařilo, proti SSSR sahajícímu od Vladivostoku až po Normandii (nebo možná i po ten Lisabon), který by vedl pouze dočišťovací boje malými silami v okrajových částech by to zřejmě nedokázali, tím spíše, že v Tichomoří by to asi šlo svou cestou, neboť Japonci se cítili dostatečně silní sami o sobě, oni by ten útok na Pearl Harbor tak jako tak provedli a západní Pacifik by obsadili.

Plán musel být proveden v létě 41, ani dříve ani později. V květnu 41 německá vojska dokončila ,,sjednocování Evropy“, v Evropě už byla jenom Třetí říše a její spojenci. A formálně nezávislé Švýcarsko a Švédsko, které šly ale Němcům taky na ruku. Švédi jim dodávali železnou rudu a dřevo, Švýcaři jim ,,prali“ nakradené zlato. Což by jim soudruh Stalin náležitě připomněl, až by na to došlo.
Čili v květnu 41 bylo dosaženo maxima, Němci už pro úspěšnou sovětizaci Evropy udělali co mohli, porazili a zlikvidovali většinu evropských států a jejich armád, z důležitých zemí zbývala jenom Británie, která už toho měla taky dost. Němci tím byli dosti hospodářsky vyčerpaní, neměli větší zásoby ničeho důležitého, protože v Evropě je všeobecně deficit surovin (kromě uhlí), na západě byla námořní blokáda - nad vodou je držely dodávky ze SSSR. Sovětskému svazu v porovnání s nimi nechybělo téměř nic. Nedostatek radiostanic by v situaci, kdy by měli bojovou iniciativu a nemuseli rychle reagovat na akce protivníka zas tak nevadil (celou občanskou válku manévrovali po celém Rusku a vystačili si), nedostatek automobilů by nahrazovala železniční doprava (po pár desítkách km by došli k evropským železničním uzlům).

Další rok krmit Německo surovinami, a nechat ho aby se z této surovinové krize dostalo a stabilizovalo svou moc nad evropskými národy a ekonomiku obecně by bylo naprosto kontraproduktivní. Mouřenín už udělal svou práci .....

Ještě by nakonec mohli ti přátelé fašistů v Británii W. Churchilla k něčemu dotlačit. Oni ho možná tlačili, proto Churchill který to zabalit nechtěl, tlačil na Stalina, aby mu pomohl z průseru.

Ani z hlediska výzbroje by se ničeho nedosáhlo, v Německu a v Británii nastupoval další technologický skok ve výzbroji a vybavení (radary, navigační systémy pro letadla, střely V1, letecké proudové motory, jaderný výzkum atd.), které Sověti neměli a bylo lepší se toho zmocnit včas. Němci navíc začali pozdějšími verzemi Pz-III a Pz-IV dohánět náskok sovětských tanků. V květnu 41 začali v Německu konstruovat tank Pz-VI Tiger. Čekat nebylo proč ani na co.
Tolik k vojenské stránce věci.