Co konkrétně myslíte tím, že jsem četl co tam není?
Já sice ještě z minulého režimu ovládám schopnost číst mezi řádky - a stále si ji udržuju na výši, protože současné média si s těmi minulými nezadají v jednostranném nebo zcela nepravdivém (dez)informování o událostech ve světě, případně důležité události zcela ignorují - ale nemyslím, si že bych si tam přimyslel, co se v článku nepíše nebo z textu nevyplývá.

Čím déle se v tématu vrtáme, tím více z toho plyne, že pokud nějaký rozkaz z GŠ 18.6. přišel, byl to rozkaz k zaujetí pozic poblíž státní hranice podle předem připravených plánů.
Přičemž zaujímané pozice rozhodně nebyly vhodné pro odrážení útoku protivníka. Čehož si museli být všichni zúčastnění dobře vědomi.
V tom odkazu, co jste dával, byly ale některé zmiňované činnosti i před tímto datem. 13.,14. a 16.6. Muselo být těch rozkazů více, nebo tam byl stanoven nějaký pořádek, která divize kdy vyrazí, aby si nezavazely na cestách a nezpůsobilo to zbytečný poplach.
Velitelé, kteří přežili se shodují v tom, že po německém vpádu museli všichni improvizovat a předem připravené obálky s dokumenty nesměli otevřít a museli je spálit.

Žukov nebyl sice hlupák, nicméně se v praxi ukázalo, že jakmile řídil více než jednu divizi, skončilo to vždycky průserem. Bez výjimky. To až Chruščovovská a Brežněvovská propaganda z něho udělaly maršála vítězství.
Teoreticky je možné, aby Žukov vydával úmyslně zhovadilé rozkazy, ale není možné aby si toho jeho nadřízení nevšimli a nezatrhli mu to. To by jak Stalin, tak LK obrany Timošenko museli být blbí a slepí. Žukova do funkce náčelníka GŠ jmenoval právě Stalin a určitě věděl proč zrovna jeho.

Navíc, jak je v článku zmíněno, řvali by i podřízení a cestou komisařů by se upozornění, že vyšší velitelé vydávají rozkazy ohrožující bojeschopnost armády a obranu země, do Moskvy určitě dostalo. Po tom celá NKVD šla jak po uzeném.
To by byl potom fofr směr Ljubjanka.
Zmíněný velitel 4.armády V.I. Čujkov byl skutečně koncem roku 1940 z funkce odvolán, ale byl poslán do Číny jako poradce, čili žádné odklizení na nevýznamné místo (o něco dříve tam byl se stejným posláním i A.A. Vlasov). Ten orelský okruh byla možná nějaká krycí funkce. Poslední dva roky před válkou měnili velitelé místa poměrně často, jednak z důvodu změny priorit, dále z důvodu zmatení rozvědek protivníků, protože už z rozmístění velitelů se dalo mnohé odvodit.

Známý je Čujkovův výrok z období bitvy o Stalingrad:
,,Dokud žiju, ani jedna fašistická kurva přes nás neprojde."

Jak to bylo se Stalinem vám dohledám a napíšu, nebudu to potit z hlavy.
Žukov se nezhroutil, Žukov byl po sérii porážek jím osobně řízených svazků ke dni 29.7. Stalinem zbaven funkce náčelníka GŠ a sesazen na velitele Záložního frontu. Nahradil ho B.M.Šapošnikov.
Kdyby po Žukovově odvolání někdo našel, odevzdal, nebo nahlásil jakýkoliv rozkaz vydaný Žukovem ve funkci náčelníka GŠ bez vědomí a v rozporu s pokyny Timošenka a Stalina, nezachránil by ho před trestem smrti už nikdo.
Jenže Žukov všechny rozkazy vydané před začátkem války vydával s jejich vědomím a schválením.
Včetně rozkazu vydaného 22.6.1941 v 00.30 hod. ,,Nepodléhat provokacím!"

Celé ty podivné události začnou dávat smysl, když do toho zakalkulujete, že na 22.6. ráno na cca 9-10 hodinu byl naplánován ,,německý nálet na sovětská města." Vybrané sovětské jednotky měly nálet provést i s použitím několika originálních německých strojů, které měly být opět vybranými stíhacími jednotkami sestřeleny.
Celý cirkus s odebíráním munice, zákazem vzletů a zákazem odpovídání na provokace měl zabránit dvěma věcem:
a)aby sovětští piloti, kteří by se o probíhajícím náletu nějak dozvěděli, nebo ho viděli, nemohli zblízka uvidět, že 90% bombardovacích formací jsou sovětské letouny a nemohli to vyžvanit, případně v domnění, že se vlastních strojů zmocnili nějak Němci je nezačali ve velkém sestřelovat. Trosky německých typů měly být na zemi obyvateli a novináři nalezeny, možná i nějakého živého Němce měli nachystaného, ale nesměly se najít trosky sovětských strojů.
b) pozemním vojskům byla leckde odebrána munice, závěry PL děl, případně jak zmiňuje autor zaměřovací optika děl atd. a zakázáno odpovídat na provokace, aby se jednotky a jejich nezasvěcení velitelé ,,neutrhli" a nezaútočili na Němce neorganizovaně.
V neděli odpoledne a v pondělí se to mělo roztroubit do celého světa. Záminka by byla na světě a mohlo by se začít. Němci by se mohli ospravedlňovat jak by chtěli - kdo by jim věřil? Fotky trosek letadel a vybombardovaných měst by byly, výpovědi svědků také...
Proto bylo na druhý den, tedy na 23.6. naplánováno vyhlášení mobilizace, která přes všechen jinak panující chaos klapla na jedničku - všechno bylo připraveno ke startu.
Dohady panují okolo dalšího plánovaného vývoje, zejména okolo data zahájení sovětského útoku, dle Suvorova to mělo být rovněž v neděli, 6.7.1941. Krycí jméno operace: ,,Bouře".
Je doloženo, že už 21.6. byly rozkazem GŠ na základě vojenských okruhů zformovány jednotlivé fronty a ty začaly velet vojskům ve válečném režimu, mj. i začaly nově číslovat rozkazy od 1.
Také GŠ začal s novým číslováním rozkazů, aby odlišil co je určeno okruhu a co frontu.
Vymyšleno to měl Josif Vissarionovič dobře, ale Němci mu to poněkud zkomplikovali a zamotali.
Než začnete o tom, že to nemůže být pravda, vzpomeňte si na klasika válečné propagandy Josefa Goebbelse, který s oblibou tvrdil, že lidé spíše uvěří velké lži než malé, protože si řeknou, že tak moc by nikdo lhát nemohl.
Co 11.září? Shodili si to podle vás Američané sami, nebo neshodili?
Podle mě ano, opět tomu nasvědčuje celá řada okolností a oficiální verze je děravá ,,jako ústa staré ženy", jak by řekl Inču-čuna, náčelník Apačů.

Změna strategie obrany země není technický detail, to je otázka nejvyšší důležitosti a závažnosti (a taky stupně utajení) a kdo za co odpovídá, kdo co zpracoval a kdo co komu nařídil je přesně určeno. To taky není detail.
Detail je to akorát ve vyprávění toho, kdo to zmrvil a potřebuje ze sebe shodit vinu, že vlastně o nic podstatného nešlo.

Naopak zničení tří divizí, i přesto, že stály na hlavním strategickém směru a že mezi nimi byla 22.td, je v měřítku DRRA sice průser, ale maximálně na operační úrovni, ne na úrovni strategické.
Vojáci těchto divizí to nepochybně viděli jinak. Pro ně to byl životní průser za který nemohli.