No já vycházím z té jeho knížky, "Ekonomické problémy ...". A také z toho co jsem si přečetl v knize "Stalin - krev a sláva", která mi nijak protistalinská nepřipadá. Můžeš mi říci, z čeho vycházíš ty?
Zopakuji své tvrzení.
Stalin považoval kolchozy jako nezbytnou přechodovou fázi, aby nepoštval vesnici proti revoluci. Jako cíl viděl ale společenské vlastnictví výrobních prostředků.
***
Přečti si toto, napsal to sám Stalin. Vysvětluje, proč nelze zespolečenštit vlastnictví rolníků - díky nedostatečné koncentraci zemědělské výroby. Brilantní marxistická analýza.
>>
... Z toho vyplývá, že Engels má na zřeteli takové země, kde kapitalismus a koncentrace výroby jsou dostatečně vyvinuty nejen v průmyslu, nýbrž i v zemědělství, takže je možno vyvlastnit všechny výrobní prostředky země a odevzdat je do vlastnictví všeho lidu. Engels se tudíž domnívá, že v takových zemích by se měla zároveň se zespolečenštěním všech výrobních prostředků odstranit zbožní výroba. A to je ovšem správné.
Takovou zemí byla koncem minulého století, v době, kdy se objevil »Anti-Dühring«, jediná země - Anglie, kde rozvoj kapitalismu a koncentrace výroby jak v průmyslu, tak v. zemědělství dospěly k takovému bodu, že bylo možné v případě uchopení moci proletariátem odevzdat všechny výrobní prostředky v zemi do majetku všeho lidu a odstranit ze života zbožní výrobu.
V daném případě nepřihlížím k otázce, jaký význam má pro Anglii zahraniční obchod s jeho ohromným podílem v anglickém národním hospodářství. Myslím, že teprve po prozkoumání této otázky by bylo možno definitivně řešit otázku osudu zbožní výroby v Anglii po uchopení moci proletariátem a po znárodnění všech výrobních prostředků.
Ostatně, nejen na konci minulého století, ale ani v současné době nedosáhla žádná země ještě onoho stupně vývoje kapitalismu a koncentrace výroby v zemědělství, jaký lze pozorovat v Anglii. Pokud jde o ostatní země, je tam, přes rozvoj kapitalismu na vesnici, ještě značně početná třída malých a středních vlastníků-výrobců na vesnici, jejichž osud by bylo třeba určit v případě uchopení moci proletariátem.
Tu se naskýtá otázka, co má dělat proletariát a jeho strana, jestliže v té či oné zemi včetně naší země, jsou příznivé podmínky pro uchopení moci proletariátem a svržení kapitalismu, kde kapitalismus v průmyslu natolik koncentroval výrobní prostředky, že je možno je vyvlastnit a odevzdat do majetku společnosti, kde však zemědělství, přes růst kapitalismu, je ještě natolik rozdrobeno mezi četné drobné a střední vlastníky-výrobce, že není možno klást otázku vyvlastnění těchto výrobců?
Na tuto otázku nedává Engelsova poučka odpověď. Ostatně ani na tuto otázku odpovídat nemá, neboť vznikla na základě jiné otázky, a to na základě otázky, jaký má být osud zbožní výroby po zespolečenštění všech výrobních prostředků.
Jak tedy postupovat při zespolečenštění nikoli všech výrobních prostředků, nýbrž jen části výrobních prostředků a za příznivých podmínek pro uchopení moci proletariátem - má proletariát uchopit moc a je třeba hned nato zrušit zbožní výrobu?
Nelze ovšem nazvat odpovědí názor některých také-marxistů, kteří se domnívají, že by se za takových podmínek mělo upustit od uchopení moci a čekat až se kapitalismu podaří přivést na mizinu miliony drobných a středních výrobců, udělat z nich zemědělské dělníky a koncentrovat výrobní prostředky v zemědělství, že teprve pak by bylo možno vytyčit otázku uchopení moci proletariátem a zespolečenštění všech výrobních prostředků. Je pochopitelné, že na takové „východisko" nemohou přistoupit marxisté, jestliže se nechtějí navždy zostudit.
Nelze rovněž považovat za odpověď názor jiných také-marxistů, kteří myslí, že by se třeba měla uchopit moc a přistoupit k vyvlastněni drobných a středních výrobců na vesnici a zespolečenštit jejich výrobní prostředky. Na tuto nesmyslnou a zločinnou cestu rovněž nemohou přistoupit marxisté, neboť tato cesta by' podkopala jakoukoliv možnost vítězství proletářské revoluce, zahnala by rolnictvo nadlouho do tábora nepřátel proletariátu.
<<