Trošku to uvedu do kontextu, je to totiž úryvek diskuse, kde předchozí kontext má asi dost značný vliv na interpretaci. Řeč šla o vesmíru jako celku, jako o mnohovariantní matrici všech možných stavů vesmíru a všech možných přechodů mezi jednotlivými stavy (souvisí to také s textem "Rodová "karma", egregory a turbulence", hlavně s částí o optimálním průběhu procesů versus "turbulencím"), řeč šla o tom, zda, pokud vezmeme v úvahu že Vesmír neexistuje bezcílně, a vezmeme v úvahu předpoklad o optimálním průběhu procesů jako o objektivně existující jevu, tak zda v tomto případě má Vesmír dopředu pevně daný "cíl" a "hraje se" jen o to jakým způsobem a v jakém časovém období bude dosažen, nebo zdali je tato otázka otevřená. Analogií varianty "je to předurčeno" je rozvětvený graf stavů a přechodů mezi nimi, kdy ale nakonec cílový stav je vždy stejný ("všechny cesty (nakonec) vedou (různě příjemnými nebo nepříjemnými cestami) do "Říma").

Je to třeba brát ale v makropohledu, tzn. netvrdí se, že tato civilizace se například nemůže samolikvidovat, když její chápání nebude na dostačné úrovni. V takovém případě by nastal reset civilizace a další iterace rozvoje, jako tomu bylo už nejednou v minulosti, tzn. proces jako takový by pokračoval, a smazání civilizace z povrchu zemského spadá pod pojem "turbulence". Otázka je, kdy je Shora připuštěna likvidace celé civilizace, což znamená samozřejmě velký skok zpět a určitou ztrátu získaných zkušeností a informací. Dle mého, když se nějaká civilizace dostane do slepé vývojové větve, přičemž takovým způsobem, že v matrici možných scénářů vývoje už neexistuje možnost, že by se ze svého "zacyklení" vymotala a začala se opět rozvíjet v řečišti Záměru. Tento stav, ale s odlišností, že vnějším zásahem k nápravě došlo, popisuje Jefremov v "Hodině býka".